Představ si bytost, která hluboce spí a pak se probudí do snu, ale právě proto, že hluboce spí, nedokáže rozeznat, že je ve snu, který v každém momentu sama tvoří. Kulisy snu jsou nejprve mlhavé a jednolité, ale časem se tato bytost učí rozlišovat jeden vjem od druhého, učí se funkci, název a příběh o každém jevu, který se vyskytuje v jejím poli. Velkými učiteli jsou jí v tom dva první bohové, se kterými se bytost setká: matka a otec, kteří ji vedou k tomu, aby byla prodloužením jejich příběhu a příběhu těch, kteří tu byli před nimi a tak učí bytost tomu, aby jim plnila toto přání. Takto se bytost karmicky zavazuje s rodem, s jedním z nespočtu proudů jevů v tomto elementu, v tomto snovém čase a prostoru. Protože všechny rody mají svůj původ v Prvotní Příčině, od které se v tomto snovém prostoru vše odvíjí, znamená přijetí rodové karmy též přijetí karmy celého elementu jejího subjektivního snového světa. Bytost takto táhne na zádech batoh naložený karmou celého subjektivního univerza, který je zároveň jí samotnou, tedy ve svém důsledku, je Zátěží Sama Sobě. Bytost tak v každém momentu přítomnosti čelí sama sobě a svým vlastním démonům, které si promítá do subjektivní snové reality, v každém momentu přítomnosti se nachází u podsvětního soudu, kde se váží její vlastní srdce oproti pírku, kde bohem-soudcem si je opět bytost sama. Taková bytost v rozpoložení své vlastní subjektivity, která rozlišuje na "já" vs. "ti druzí" a která je zaujata tím, udržet si to, co je "mé" a co si přeje držet a zbavit se toho, co je sice "mé", ale co si nepřeje, aby bylo s ní spojováno, taková bytost podléhá sebetrýzni. Jaká je míra této sebetrýzně, takový je vnitřní neklid bytosti, taková je míra pudovosti a sklonu k dominanci v šíleném snu, který bytost takto tvoří sama sobě, přestože v něm trpí. Představ si, že každá jiná bytost, která se objeví v elementu této bytosti, je její vlastní démon, se kterým se musí vypořádat, vypořádat se skrze něj Sama se Sebou.
A představ si, že jiná bytost, která je Plně Probuzená, se objeví v prostoru, kde tato bytost spí a náhle rozsvítí, jako když zapne spínač osvětlení v tmavé místnosti. Probouzení je pro bytost zpočátku bolestivé, protože na ní během spánku ulpělo mnoho nečistot, které bytost věřila, že jsou "její". Proto se nejdřív zlobí a přikrývá se dekou odtažitosti a arogance. Čištění není pro bytost příjemné, ale jelikož to, co čistit odmítá se jí stejně vrací jako Osud, tak jí nic jiného, než zkrotit sebe sama, nakonec stejně nezbude. Zaryté programy ještě v setrvačností dobíhají, ale Světlo, které je Soucitem a září z Plně Probuzené bytosti, je nekompromisní. Semínko bylo zaseto a bytost ví, že už nedokáže znovu usnout, už jí nadále hra na honění za vlastním ocasem nedává smysl.
A teď si představ, že ty jsi ta bytost, která spí hlubokým spánkem, aniž by věděla, že spí. Představ si, že jsi i ta bytost, v jejímž elementu se právě rozsvítilo a ona se probouzí. A představ, si, že zároveň jsi i tou bytostí, která je Plně Probuzená a právě rozsvítila Sama Sobě. A nyní už si nic nepředstavuj a Uděl Si Stejnou Milost i Ty.
Tomáš Merlin Ježek