25.11.neděle
Vyzvedává mě kamarád Leona, stavíme u něho doma, než dojede Leon s ženou. To doma je zabydlený caravan. Člověk toho opravdu moc k životu nepotřebuje. Navíc vše mu funguje na energii z motoru, který zpracovává olej z restaurací. Takže vlastně jezdí zadarmo. Zkouším u něj rapé a ještě nějakou bylinku, lepší než kafe, ale bohužel můj žaludek má radši kafe a cesta autem k oceánu je pro mě krušná.
Spravila to moc dobrá zmrzka politá čokoládou.
Máte někdo tucha, co jsou ty divná vlákna na obloze? Zatím jsem slyšela teorii o chemtrail.
Výhled stal za to, v dálce San Francesco
Leon je mimochodem bratr ve vojenský nemocnici, operuje hlavně srdce, apod. Znám ho přes jiného moc zajímavého kamaráda Vittoria, který opravdu miluje stromy a nejen to.
Mimochodem, napsal krásnou knížečku.
Můžete objednat tu 100-200,-
https://www.facebook.com/vito.rio.16
26.11. pondělí
Bye bye San Francesco, tohle město až na noční výhled na Golden Bridge jsem minula, ale co.
Z Fairfieldu jsem vyrazila nakonec cestou přes Sacramento a Tahoe-lake směr Deathvalley.
Příjemné bydlení v Fairfieldu
Cestou mě vezl například jeden bussnysmann. Zablátila jsem mu auto, ups. Měla jsem pocit, že mě kvůli tomu vyhodil na míň vhodném místě, heh, ale zasejc po mně chtěl číslo, aby věděl, že jsem ok.
Cesta na stopa
Víte, co dalšího se vám může přihodit?
Třeba, že vám zastaví týpek s elektromobilem. Z debaty s ním a s pár dalšími mi přijde, že je tu populární Montessori škola, snad :).
Další týpek opravář kuchyní v restauracích. Můj plán spát ve stanu se změnil, tvrdil, že mě nemůže nechat spát venku.
Vánoce, Vánoce 🌲 přicházejí.. sníh, ozdoby, lanovka, tak velký rozdíl oproti nedělní pláži..
Vzal mě na večeři do Bufé Casino, jak já jsem se přejedla. Různé salátky, dortíčky, sushi. No nešlo od všeho neochutnat!
Valila se jako koule do postele. Příště, v podobném případě, spím na zemi. Věděla jsem, že jsem v bezpečí, ale i tak jsem se jednou musela odsunout ke kraji. Fuj, úplně mám husinu, z té představy. Starý chlap..
V rámci hostelu byla snídaně. Ty tři lívance celé pro mě! Obžerství pokračuje.
Lake Tahou je opravdu vysoko, je to takové oblíbené letovisko Amíků.
Včera jsem viděla staršího pána s cedulkou. Áá konkurence. Nablízko bezdomovec. Nechala jsem mu tam banán a dolar. Nevím, jak moc velký to mělo karmický dopad, ale dnes mi jeden pán dal 100$ (té hodnoty jsem si všimla, až když jsem vystoupila) hlavně, abych byla v bezpečí.
Jinak úplně každý, nezáleží jak je alternativní, mi říkal, ať si dám v Mexiku pozor, někteří víc, někteří míň. Jeden chlapík se uklidnil, až když jsem mu řekla, že věřím v boha.
Cestou k Death valley, od jezera Tahou začínalo být trochu tepleji
Mraky jako další pohoří v dálce
Camp u Lone Pine. Za tím mrakem je Mt. Whitney (4416m) nejvyšší hora Kalifornie.
Diskuze s jedním panem, co cestuje na mini vozítku, s minimem energie a škody na přírodě. Až na jeho názor, že by lidi měli přestat mít děti, jsme si rozuměli.
Příště
Ochutnávka Death Valley, štěstí v neštěstí, příjezd do Arizony