Nedělní minutovka o vztazích..

in cesky •  7 years ago 

Dnes jsem se stal svědkem velmi hezkého a nečekaného vyznání. Abych se k němu dostal, musím začít trochu ze široka, a to tím, že několikrát týdně navštěvuji svou babičku, která je v domově pro seniory. Je zvláštní tím, že je určen pro válečné veterány. Je tedy zřejmé, že osazenstvo je (v dobrém slova smyslu) značně opotřebované a zažít tak zcela "lucidní" projev, ať již mentální nebo fyzický, některého z jeho obyvatel, je téměř nevídané.
Při dnešní procházce chodbou jsem zaslechl tuto konverzaci:

Sestřička: "Tak pane Zelený, to jste rád, že tady teď máte paní.""
Pan Zelený: "Jo, jo."
Sestřička: "To se zase budete moct hašteřit."
Pan Zelený: "To ne. Ona si to nezaslouží."
Sestřička: "Ale víte, jak se to říká, co se škádlívá, rádo se má."
Pan Zelený: "No, to ne. Já jí mám rád. Já jí mám opravdu rád."
.....
Více už jsem neslyšel. A vlastně ani nemusel. Po návratu domů jsem téměř okamžitě začal hašteření se svou ženou. Mám jí moc rád, ale...občas to jde ztuha. No a pak jsem si vzpomněl na domácí přestřelky svých kamarádů a kamarádek. Naopak si nevybavuji, že by někdo z nich (sebe nevyjímaje), popsal svůj partnerský vztah tak stručně, hezky a zároveň nekompromisně.

Přemýšlel jsem pak o tom, jestli je to válečná zkušenost nebo jen naprosto jiná životní doba, která nás dělá netrpělivými, stále s něčím nespokojenými a neochotnými ke kompromisům.

Moje žena říká, že kompromis je daň, kterou musíme každý platit zato, že nejsme sám. Já s ní o tom často polemizuju. Když pak dojde na lámání chleba a já se zdráhám (někdy dost zarputile) ustoupit, bleskově vypálí, že se mohu vrátit se ke svému životu blouda a nepřizpůsobovat se ničemu. Přemýšlel jsem, jak moc člověk musí ustoupit, aby bylo jeho okolí šťastné a kolik ústupků jeden snese, aby zůstal spokojený on sám. Kolik ústupků a jakého druhu asi dělal pan Zelený a paní Zelená, když i po x desítkách let odmítají i jen připustit možnost, že by se mohli hašteřit? Obávám se, že i pokud nějaké dělali, ani si neuvědomovali, že tak činí. Proč to asi tenkrát šlo?...

Authors get paid when people like you upvote their post.
If you enjoyed what you read here, create your account today and start earning FREE STEEM!
Sort Order:  

Je to moc hezké :) Vztahy našich prarodičů byly prostě na celý život a nikdo nad tím nepřemýšlel. Když ti dva měli štěstí, byli jako Zelení, když ne, tak to ne vždy bylo úplně růžové. Moje mamka třeba nemá úplně dobré vzpomínky na soužití svých rodičů. Možná také proto jsou i ona i její sestra rozvedené. A já zas naopak vím, jaké to je vyrůstat v neúplné rodině, takže bych se v životě nerozvedla a raději ustoupím a mávnu nad něčím rukou, než abych si zadělala na kumulování maličkostí. Někdo říká, že tím, jak je dnes konzumní doba, že i ve vztazích jsou pak lidé nastaveni tak, že jakýkoli problém hned znamená toho druhého vyměnit. A vidím to bohužel kolem sebe, jak málo stačí. Je to škoda, protože překonání každého problému ten vztah jen utuží. Kdo ví, kolik takových utužení prožili Zelení :) Já jsem ve svém vztahu šťastná a vím, že vždy budu. A to také občas bojujeme, ale já to vidím tak, že to k tomu patří.

Zelení na mě prostě udělali dojem. Budu nad tím ještě přemýšlet:-)

Necítím se na to soudit, proč to tenkrát šlo a dnes to drhne. Jsem teprve 32 let ženatý ;-)

Vy jste to s ženuškou dobře okoukali...a navíc, jak ona je taková šikovná, to musí být jen radost:-))

Počkej, za třicet let tě doženu, neb před dvěma lety jsem taky našel tu pravou ženu :-)

  ·  7 years ago (edited)

;-). My už jsme se setkali vícekrát. Pokud vím, tak při našem posledním(?) setkání jsem asistoval při jejím upálení

Až tak? Tak to bylo pořádné vzplanutí ;-)

  ·  7 years ago (edited)

;-). Kdo má ale občas poslouchat ty poznámky, že si mám z minula pořád co "žehlit" ;-). Už je to pár století a pořád si to pamatuje

Tak to běž uhasit, nejlépe dobrým pivem ;-)

Právě si dávám hanušovickou Holbu ;-)

Tak přeji dobrou terapii ;-)

Moji prarodiče měli také vřelý vztah. Babka byla “žena v domácnosti“ a děda raději chodil na melouchy anebo do hospody, aby nemusel být doma s tou slepicí... A vydrželo jim to skoro padesát let.

I to je možnost:-)

Taky věřím na vztah, lásku na celý život ;-)

To je hezké :)) Ráda vidím starší páry jak se drží za ruce nebo chodí v parku na procházky i po tolika letech, je to milé:))

Většinou se moc nedojímám, ale to prostředí už samo o sobě je dost náročné a tohle se mě nějak fakt dotklo..

Jestli to spíše není proto, že by jen bez druhého upadli XDD

Praktickou stránku to určitě také má:-)

haha tak to mě pobavilo :D