Dřepění

Tak trochu doufám, že zahojim "rány na duši", který jsem způsobil @krakonos a tentokrát v něm žádný negativní konotace nevzbudim. :D Ačkoliv si tím vlastně nejsem jistej, protože když tak o tom přemejšlim, takovej voják někde v zákopu asi neměl moc na vybranou a vyhrabat díru do země a čupnout si, byl asi jedinej způsob (pokud se teda na bojišti přímo neposral), jak vykonat potřebu...

No každopádně, když už jsme měli to stání, cejtim jako svojí povinnost to trochu vykompenzovat. Protože stát je sice fajn, ale to sedět taky. A když si navíc člověk sedne do dřepu jako to dřív dělávali (a možná ještě dělají) asiati, tak o to líp!

Vždycky když tenhle prostocvik někde zmínim, většina lidí si okamžitě vybaví tureckej záchod a to jim vyvolá na tváři takovej úšklebek, kterej jakoby říkal: "No to víš že jo!" Ale na druhou stranu, co nám říkávali babičky a možná i maminky, když nás boleli bříška, nebo jsme měli zaražený prdíky (mimochodem @bucipuci skvělý meme!)? Že si máme dát kolena k hrudníku... Ale nebojte, anatomii střev tady probírat nebudem. Internet je nakonec plnej všech těch udělátek, který si můžete dát na záchodě pod sebe a proč je to možná dobrej nápad, tak se tím nebudeme zdržovat.

Každopádně já dřep zmiňuju hlavně kvůli flexi kyčle a kolen. A taky kvůli zádům. A kotníkům...Ono totiž stát a jenom stát bolí. A bolí i sedět a jenom sedět. A tak je fajn dostat nohy taky do nějaký komprese. Protáhnout kotníky, posílit kolena, povolit kyčle k zemi a dekompresovat (uvolnit) tak záda. Aspoň občas. A pěkně to střídat, aby člověk prostě jenom neseděl, jenom nestál a jenom nedřepěl. Chvilku tak, chvilku jinak.

Nakonec tak nějak jsme to dělali jako děti. U báboviček jsme v různých polohách seděli, pak jsme běhali, skákali a nakonec jsme lehli a spali. Odpočinek, lehká aktivita, hodně aktivity, odpočinek...a tak pořád dokola.

Otázka je, jak ty naše ztuhlý těla rozhejbat, aby to šlo. Dřepnout si. Pěkně na celý chodidlo a jak dostat ty zpropadený kolena k hrudníku. Aby se nám ten úhel pěkně zavřel...No jedna z variant je, dát si pod paty pár časáků nebo knížek. Druhá varianta je, že se chytneme třeba nohy od stolu a chvilku vydržíme. Dokud to jde. Pak se pěkně posadit na zadek (bacha na tlak, aby to s váma nešvihlo. Je to hodně komprese.) a znova...Kelly Starrett, což je jeden fyzioterapeut z USA, někde tvrdil, že takovým dobrým cílem je, vydržet bezbolestně 10 minut. Ale myslim, že postačí i polovina. Pět minut sem, pět minut tam.

Ido Portal vymyslel takovou fajn výzvu, která spočívá v tom, že člověk po 30 dní denně dřepí 30 minut. Můžete si jí vyzkoušet. Ne v kuse samozřejmě. Cílem prostě je, dostat to nějak do života. Jak sem zmiňoval výš - chvilku tak, chvilku jinak.

Image source

A když to zvládnete, tak super! Můžete vyzkoušet třeba "Čínskej dřep" u zdi. Postavíte se proti zdi, špičky dáte před sebe, nohy někam pod kyčle (varianta s nohama úplně u sebe budiž pokročilejší formou) a dřepujete. Číňani údajně tvrdí, že je dobrý jich udělat tolik, kolik je vám let. Takže já jsem ještě celkem v pohodě, ale padesátníci už maj celkem problém. Světe div se, má to podle nich pomáhat třeba se zažíváním. :)

Pokud chcete tuhle pozici postudovat trochu víc, můžete tak učinit třeba tady, tady a nebo tady.

No a já jdu trochu potrénovat, ať o tom jen nepíšu a nežvanim. :)