Meditace, svobodná vůle a demokracie

Já jsem na téma meditace a zkoumání vlastního přečetl snad všechno, co (zejména v češtině) přečíst šlo. Jiddu Krishnamurti, Adyashanti, Alan Watts, Osho, Maharadž, Balsekar a pak takovej Jamajčan, jehož jméno si teď nevybavim. Byl sem zkrátka jeden čas doslova posedlej tím, kdo jsem. Zkoušel jsem se propracovat do stavu nějakýho "osvícení" skrz Vipassanu i různý jiný cvičení a techniky, jejíž názvy ani autory už si nepamatuju.

Co z toho? Nic. :) A vlastně všechno.

Pochopil jsem, že stav "osvícení" není nějakej konečnej vesmírnej bod - level 100 do kterýho je třeba se promeditovat a pak jsem jako vyhrál hru, dostanu medaili a ocenění za zásluhy. Že meditace není o přijímání, nebo odmítání. To všechno jsou "jen" techniky uakzující určitým bodem. K tomu, co meditace je. Ale ukázat se na ní nedá. Stejně jako třeba na pohyb (to by bylo, abych si to sem nezakomponoval taky). Nedá se říct "tohle je pohyb a tohle pohyb není", protože celej svět je pohyb. Pohyb zkrátka je. Nejde říct, že někde se pohyb odehrává, zatímco jinde se polehává, protože i to polehávání je pohyb. Možná jinej, ale pohyb. I smrt je pohyb. Ty miliardy buněk uvnitř lidskýho těla pořád bojujou, požíraj se, množej se, rostou a zanikaj. To samý se děje s mikrokosmem vně lidskýho těla. Pak tu máme pohyb planet, galaxií...a nebo se nám to všechno jen jeví jako v pohybu a vlastně se ve skutečnosti neděje nic. Nula, zero. Vyberte si sami, protože oba tyhle extrémy existují současně. Buď se hýbe všechno a nebo nic. Buď je meditace všechno, nebo nic.

A nebo je to ještě úplně jinak. :)

Já jsem teď každopádně ve stavu, kdy si nedokážu poslechnout ani filosofickou debatu o svobodný vůli, protože mi připadá nesmyslná. Parta lidí se dohaduje, co je a není svobodná vůle a kdy jí máme a kdy ne. Jenže pro mě je to přesně jako s tou meditací. Buď existuje absolutní svobodná vůle, protože existuje Já a jenom Já...nebo žádná svobodná vůle neexistuje, protože žádný Já, který by jí uplatňovalo není. Jinými slovy je tu život (nebo tomu říkejme třeba vědomí, to je úplně fuk) a já jsem fragment toho života, tudíž ta vlna v oceánu a jako takovej jsem zároveň vším (protože vlna je oceán, stejně jako člověk je životem) a nebo já sám o sobě neexistuju, protože existuje "jen" život sám a děje se sám sobě a o sobě.

Všechny ty debaty mi teď vlastně připomínají demokracii. To je taky takovej kočkopes. Taková bramboračka. Šlichta. Někde mezi socialismem, kapitalismem, totalitou a svobodou...Tady přidáme trochu propagandy, tady trochu příkazů, támhle jemně povolíme, ale ne zase moc! Rozhodovat budou tak trochu učitelé, tak trochu lidi, tak trochu politici. Tohle trochu opepříme, do toho jemně osladíme, zalijeme koprovkou a když nemáme vejce, přidáme slaninu či párek. A z toho by se pak nejeden poblil! Je to hledání kompromisů někde, kde se podle mě kompromis hledat nedá. Je to možná jen naše neschopnost přijmout život takovej, jakej je. Buď sem svobodnej, protože existuju Já a jenom Já a nebo žádná svoboda neexistuje, protože jediný co je, je život.

Možná se jen bojíme pustit?

Možná...

A možná ne.

Každopádně všem zúčastněným na tomhle téma týdne děkuju! Kdo si nevšiml, nové téma týdne vyhlásil @transom.