Můj deník 13.1.2020

Zpátky do práce a tak trochu o motivaci

Ahoj, všechny Vás po delší době zdravím! Za posledních pár let jsem si neudělal do tréninku takovou díru, jako na přelomu roku. Všechno jsem v mezičase přehodnotil a přes Vánoce se choval jako "správnej čech", takže jsem převážně žral a chlastal. Teď je ale zase čas vrátit se zpět do režimu. O něco (možná) chytřejší, o něco zkušenější. Tak uvidíme, jak to půjde...

S přicházejícím rokem spousta z nás bilancuje a někteří si dávají různý předsevzetí, dělají si plány a s tím samozřejmě souvisí motivace, protože ruku na srdce, kdo takovej plán, nebo předsevzetí dokáže dodržet? Málokdo. Tak jak se sakra udržet ve stavu, kdy člověk nepovolí? Jak setrvat? Protože prvotní nadšení zpravidla vydrží týden/dva, možná měsíc, možná 3 měsíce. Ale půl roku/rok? To už zvládne skutečně jen mistr Yoda.

Pomineme-li to, že sposuta lidí si dává naprosto ujetý cíle, jako že třeba z nuly začnou 3x tejdně běhat 10 kilometrů, čímž si na sebe upletou úplně enormní bič a tlak (jako kdyby těchs tresorů bylo v životě málo), tak obrovskou otázkou samo o sobě je motivace. Možná proto se s motivačníma a životníma koučema roztrhnul pytel. Každej, kdo si dneska přečte knížku o motivaci se automaticky stává expertem v daný oblasti a vznikaj stovky programů, který maj člověk naučít, jak žít, jak správně (bože jak já to slovo nemám rád!) dělat rozvrh a jak si udržet motivaci. A hele světe div se, i přesto že tu máme zástupy expertů, nezdá se, že bychom se dobrali nějakýho cíle, protože ten Svatej grál nějak ne a ne najít. To ONO co bude platný pro všechny a my konečně prozřeme a budeme vědět jak na to, se nám nějak neustále nedaří najít (snad v ničem).

Já mám na motivaci takovej vlastní názor. Ne moc populární, ale nechávám to k diskuzi, je to koneckonců jen názor. Netvrdim, že je to pravda a nic než pravda.

• Každopádně jsem časem dospěl k tomu, že motivace něco dělat a něco nedělat se bere zevnitř. To je první objev, kterej jsem před lety učinil. Nikdy nikoho tudíž nemůžu přesvědčit, aby něco dělal, nebo aby něco nedělal. Můžu mu pomoct s tím, aby něco pochopil, ukázat mu cestu, směr, ale musí se po ní vydat sám. A sám zjistit, jestli je to jeho cesta, nebo ne.
• Druhý pochopení s tím přímo souvisí. Jak říká Ivo Toman: "Vnější motivace je jako smrad." Chvíli se za člověkem může táhnout, ale dřív nebo později se rozplyne. Nevydrží. Jinými slovy člověk je buď vnitřně motivovanej něco dělat a nebo není. Tečka. Buď se mu z nějakýho důvodu vyplatí se něčemu věnovat, nebo se mu to zkrátka nevyplatí. Buď to chce a nebo to vlastně zase tak moc nechce. A pak ho k tomu nikdo nedonutí ani párem volů. Respektive jako jo, existuje totiž něco jako negativní motivace, což je motivace trestem (stracem), která zdánlivě funguje, ale jedinci, kteří prostě nejsou vnitřně motivovaný se tý daný činnosti věnovat, se potom snaží hledat únik, nějakou kličku, jak danou věc obejít, obelstit, hezky česky vochcat.

V první řadě teda podle mě musí člověk sám chtít. Bez toho to nepůjde. A teprve pak hledat cesty a přístupy k tomu, jak na to. Někomu bude vyhovovat pevnej plán (a pořád si myslim, že existuje lepší cesta, o ní ale jindy), jinej bude potřebovat deník, třetí obecnější cíle.

Ale chtít je základ...

13.11.2020

• Na programu dne byla rozcvička, pak stojky + nějaký prehab/rehab záležitosti (viz video). V podstatě nic víc, protože spoustu věcí jsem naházel mimo tréninkovou jednotku a úplně jsem si zrušil tréninky skrz den (grease the groove), jelikož jsem prostě nenašel uspokojivej způsob, jak to skloubit celý dohromady. Takže teď to beru hezky po jedný/dvou věcech a hotovo.
• Na videu dneska mám Overhead shrugs. Cvik na trapézy, kterej se hodí, pokud člověk potřebuje dělat s rukama nad hlavou. Verzí existuje víc, někdo má rád,když jsou ruce víc od sebe, já mám solidní rozsah v ramenním kloubu, kterej mi umožňuje dát ruce víc k sobě. Každopádně u pohybu lámu tyč, páteř je v protažení, spodní žebra zasunutý a pak už jen nezbývá, než rameno přitáhnout k uším a zase odtáhnout od. Pomalu s kontrolou...ze začátku bejvá velkej problém síla a motorika toho pohybu. Většina lidí má tak vytuhlou oblast lopatek, ramen i hrudníku, že nejsou schopný se v podstatě pohnout. Doporučuju začít s dřevěnou tyčí a pomalu na tom rozsahu pracovat. Teprve pak ho zatížit. Na videu mám osu o 6 kilech.
  

PS: Jen tak mimochodem to na levý ruce jsou smartwatch od Garminů, takže prozatím mám útrum s Actifitem