Vánoce

Tuším, že to tu nakousla už @maajaanaa. Já jsem měl totiž k Vánocům taky podobně odmítavej postoj (můžu to tak říct?), ale trochu se to změnilo...

Jako dítě jsem Vánoce, co si tak pamatuju, naprosto zbožňoval. Světýlka, pohádky, žádná škola, sladký, saláty, řízky a dárky. Většinou jsem se na Štědrej den těšil tak, že jsem si vlastně zbytek svátků zase tolik neužil, protože jsem byl prostě v očekávání. :) Jako dítě jsem to pochopil tak, že ani zase tolik nezáleží na tom, co přes rok udělám nebo neudělám jako na tom, jestli si před Vánocema uklidim pokoj, vyluxuju a utřu prach. :) Je fakt, že předtim si to zase tolik nevybavuju, takže je možný, že mně naši vyhrožovali i tím, že když budu zlobit, tak nepřijde ježíšek. Tohle zastrašování ale samozřejmě stejně nevydrží donekonečna a i dítě se časem votrká a pochopí, že zase tak úplně pravda to není, i když třeba ještě na ježucha věří.

Pubertou se tyhle svátky změnili. Začala povinnost kupovat dárky, snaha vymezovat se vůči současnýmu stavu věcí a tak dále, takže mě Vánoce zase tolik nebrali. Ale pořád tam bylo těch cca 14 dní vítanýho volna, který se dalo využít. Zejména na lyže a popíjení. Takže jsem to bral jako nutnou součást zaběhlých pořádků. Posadit se večer na Vanoce za stůl, usmívat se jako blbeček, rozbalit si dárky o nichž sem převážně věděl, že je dostanu, poděkovat a jít si po svejch. Docela s radostí jsem tenhle rituál, kterej mi nedával moc smysl, vyměnil za dva tejdny klidu a pohody.

Jenže frustrace z Vánoc časem rostla. Já jsem si prošel i svým buddhovským obdobím, kdy jsem četl knížky o duchovním růstu a tak dále a někteří autoři se do Vánoc celkem naváželi. Mně to v tu chvíli dávalo smysl, protože mi poskytli odpověď na to, proč jsou tyhle svátky tak nějak divně a tak nějak špatně (velký uvozovky). Protože pro mě Vánoce nemají duchovní rozměr, nejsem křesťan, nějak to se mnou nehraje, nemám k tomu vztah, tak jsem svůj postoj dával celkem důrazně najevo. Což se samozřejmě nepotkalo s nějakým velkým pochopením. A když už nešlo hnout se společností, která můj názor viditelně odmítala, začal jsem na Štědrej den pravidelně chlastat, abych to nějak přežil. :)

Poslední roky jsem se ale nějak uklidnil. Je mi to nějak fuk. Pochopil jsem, že společnost nezměnim, ale můžu si svůj postoj zvolit sám. Můžu na Vánoce odjet, můžu se toho neúčastnit, můžu předstírat zájem. Zkrátka můžu cokoliv a nikoho není třeba o něčem přesvědčovat.

Jsou nakonec Vánoce konzum? Jo i ne. Ono záleží...pro silně věřícího je to úplně jinej svátek, než pro mě. A každej z nás má prostor, jak s Vánocema naloží. A tenhle prostor si dáváme sami. Mě třeba nebaví sedět a čumět na pohádky, který jsem už viděl. Tak to nedělám. Nebaví mě zdobení stromečku a tak to taky nedělám. Ale když to všechno chce dělat přítelkyně, tak bezevšeho. Já si splnim společenskou povinnost v otázce kupování dárků a v tom, nějak překopat tu večeři a rozbalování dárků, za což jsem pak odměněn návštěvou baru s kámošema. :) Je to taková naše nepsaná společenská dohoda.

Takže letos popřeju každýmu, aby si udělal Vánoce takový, jaký je chce mít. Ať už to pro něj znamená cokoliv. :)