Den první

28.9.18
Je to už dost dávno, co postavil posledního draka. Byl trochu větší, než jaké obvykle dělával. Vzdáleně připomínal nějakého dravce. Rozpětí necelé dva metry. Jeho silueta na obloze opravdu dravého ptáka připomínala. Dnes bude dělat jednoduchou hvězdu tak, jako když byl malý.

Kdy to vlastně bylo poprvé? To chodil zrovna do druhé třídy. Táta tenkrát usoudil, že už je dost starý a šikovný na to aby si draka postavil sám. Jeho třída tenkrát zrovna pořádala drakiádu a každý si měl donést svého vlastního draka. Tenkrát to byla přehlídka otcovské dovednosti. Když se postavil na start se svou hvězdou, ostatní se smáli a padaly poznámky o tom, že tohle určitě létat nebude. Taky si moc nevěřil. Jeho hvězdička vypadala, oproti jiným drakům, jako popelka mezi princeznami. Rozběhl se, popouštěl z cívky nit. Po několika metrech běhu se otočil. Jeho dráček nabral výšku, párkrát netrpělivě poskočil a dával tak najevo, že chce výš. Povolil proto nit jak jen to šlo. Byla to pevná čalounická nit a táta mu ji na cívku namotal asi 50 metrů. Celou délku nitě odmotal. Hvězdička se klidně vznášela nad školou. Ostatní, daleko lépe vypadající draci, se plácaly nervozně nízko nad školním hřištěm a k obloze se jim moc nechtělo. Smích a uštěpačné poznámky nad jeho výtvorem utichly. Ozvalo se pár obdivných hlasů, ale více bylo těch závistivých. Zarážející pro něj bylo, že ty závistivé hlasy zazněly i od dětí, s kterými kamarádil víc než s jinými.

Nachystal si materiál a pustil se do stavby. Chybička se vloudila. Jak ho jen mohlo napadnout použít pečící papír? Nedal se zalepit ani tavnou pistolí natož tak jiným běžným lepidlem, či oboustrannou lepící páskou. Sáhl po klasice. Po kratším pátrání našel kousek hedvábného papíru. Stavba mohla pokračovat. Mohla, leč nepokračovala. O své se přihlásili psi. Po jejich proběhnutí se ohlásila manželka. Chtěla zatopit v krbu. A tak letos poprvé u nich hoří v krbu a dům pomalu prostupuje příjemné teplo.