Uniklo mi něco?

Pár dní jsem tu nebyl. Nemilá událost mne zavála do kraje hor a mlhy. Doufám, že jsem si dnes stihl přečíst všechny příspěvky do končícího tématu týdne. Radši to zítra projedu znovu ;-).

Pro některé býval často duchem nepřítomný. Mnozí mu vytýkali nezájem o dění okolo. Z jeho pohledu však dění okolo bylo jen nic neříkajícím tlacháním. Raději si znovu přehrával v mysli zážitky z přírody. Již věděl, že ne vše, co zažil, jde sdělovat přímo. Tak se naučil své prožitky zahalit rouškou mlhy a vyprávět je jako smyšlené příběhy. Ano, smyšlené příběhy jsou pro mnohé přijatelnější, než když se prezentují jako vlastní zážitek. Tak jako mlha zahaluje postupně kopec, tak zahaloval prožitky mlhou příběhu. Místy mlhu poodhalil, místy mlhu zhustil. Posluchači vnímali pohyb mlhy a skoro nepostřehli, že je pod mlhou schovaný pevný kopec. Pokud však kousek kopce postřehli, chtěli jej někteří vidět celý.
„Je to jen příběh“, odpovídal často s úsměvem. Věděl, že nikdo nemá a nemůže mít stejné prožitky jako on. Postupem času však zjistil, že prožitky mohou inspirovat jiné k podobným prožitkům.
Jako malí často hrávali hru na největší lež. Kdo vymyslel nejnevěrohodnější příběh, ten vyhrál. Některé příběhy byly opravdu totální výmysly a nesmysly. Jiné však v sobě skrývaly poklady osobních prožitků. A právě ty většinou vyhrávaly. Proč? Jednoduše proto, že něčí osobní prožitky jsou pro jiné nepochopitelné a zní nevěrohodně. Ale zároveň se dostavuje hlodavý pocit, co kdyby na tom něco bylo.

Co mi ve vašich příbězích uniklo? Snad na to časem přijdu a budou mi inspirací k vlastním prožitkům.