O čase

@hairyfairy’ho nová soutěž a překlep, na který ho upozornil @bucipuci, mě přivedly k myšlence, že se s vámi podělím o své zkušenosti se španělským a českým časem. S T. spolu nejvíc mluvíme anglicky, občas španělsky a někdy taky trochu česky, hlavně když jde o fráze, které zbývající dva jazyky postrádají nebo které v nich nezní dobře. T. česky téměř nemluví, což asi nikoho nepřekvapí. Já se španělsky víceméně domluvím, i když od ní chytám madridskou slangovou slovní zásobu a dokonce prý už i přízvuk. Anglicky mluvíme oba plynně.

Španělé vnímají čas trochu jinak. Shodli jsme se, že u nás na párty neodcházíme v jedenáct večer, protože je tu většinu roku v noci chladno až zima. Ve Španělsku naopak většinu roku žádná fiesta dříve než v deset večer nezačne, protože je nepříjemné vedro (ano, trošku přeháním, ale minimálně přes léto určitě). Že se v Česku obědvá krátce po poledni a v půl druhé už obvykle meníčka v restauracích nejsou už T. taky nepřekvapí, stejně jako mě nezarazí, že ve Španělsku je v jednu teprve začínají vařit. S večeří v šest, respektive v deset je to podobně.

A známý maňana přístup ke všemu taky funguje. Ještě nikdy jsem nezažil let Iberie, španělské obdoby ČSA, který by nebyl zpožděný, nebo alespoň pozdě nepřistál. Na druhou stranu s nimi zase nelétám tak často.

Ale vnímání času se projevuje hlavně v jeho určování. „Jsem tam za dvacet minut.“ pro Španěly obvykle znamená, že mezi jednou a třemi hodinami se objeví. „Je to tady kousek, asi deset minut pěšky.“ je spíše konverzační fráze. Když jsem ji použil a za cirka deset minut jsme s T. opravdu došli k cíli, byla překvapená, že jsem to jen tak neplácnul. A „Sejdeme se zítra v deset.“ znamená, že v tom lepším případě budou scházející se osoby v deset patnáct odcházet z bytu. V tom horším vyrazí až po jedenácté.

Proto jsme si s T. nastavili jednoduchá pravidla. Pokud se na něčem domluvíme anglicky, platí běžně uznávané středo a západoevropské časy. Tedy že když se řekne v poledne, tolerována je nejvýše akademická čtvrthodinka, a že protáhnout třeba půlhodinu na dvojnásobek si mohou dovolit jen České dráhy (abych jim nekřivdil, několikrát jsme tu jeli vlakem a ten jel vždy na čas, plus mínus pět minut). A když se domluvíme španělsky, platí zvyky španělské. Takže kdybychom se dneska měli potkat někde v devět ráno, ještě pořád bych mohl přijít včas, když si trochu pospíším, protože je teprve čtvrt na jedenáct.