György Ligeti, jako pán, který v cyklu Musica Ricercata umí udělat bezvadnou hudbu z libovolného počtu tónů. Skladba má celkem jedenáct vět a v každé používá jiný výběr vždy jiného počtu tónů, jedna kombinace ale chybí, tónů je přece dvanáct. Trochu tuším, že je to naschvál, abychom se měli na co ptát a o čem bavit.
Proč není vět dvanáct? To už ho to nebavilo? Nebo se mu jedna nelíbila? Nebo jsou první dvě vlastně dvojznačné?
Nebo je nedokonalost něčím esteticky přitažlivějším a všechno symetrické je hezké až když se to někde trochu zkřiví.
Každopádně je především v prvních několika větách zajímavé, jak málo mu stačí, aby vypotil něco, co má hlavu patu a někdy i koule.
(Ostatní věty jsou na YT)
Downvoting a post can decrease pending rewards and make it less visible. Common reasons:
Submit
Kdo by neměl dost, Ligeti přepracoval šest z jedenácti vět pro dechový kvintet.
Downvoting a post can decrease pending rewards and make it less visible. Common reasons:
Submit