Tom Johnson - Přísně a střídmě

Můj další oblíbený soudobý autor je Tom Johnson. Vedle mnoha dalších amerických autorů je jedním z průkopníků minimal music, ale proto nás teď nebude zajímat.

Je to další racionální knurd, který hudbu raději rýsuje, než by ze sebe ždímal emoce, ale docela jiný, než Milan Guštar, o kterém jsem psal dříve: https://steemit.com/bitcoin/@jan.kotyk/milan-gustar-knurdsky-genius-soudobe-hudby

Johnson obnažuje do nejjednodušší možné podoby kombinatorické a jiné matematické koncepty a jeho hudba je zároveň hravými a milými písničkami, kterým nechybí vkus jako i zvukovou demonstrací počtářských kratochvil i složitých matematických problémů.

Johnsonova hudba umí být zajímavá ve chvílích, kdy posluchač ví, jaký problém hudba demonstruje, ale i když to neví a nesnaží se na to jakkoli přijít. Nejexplicitněji se tak chovají jeho melodramata Bedtime stories a Narayana's Cows, které se popisují přímo při poslechu, takže posluchač interpretaci melodií jako kombinatorických problémů neunikne.

Pohádky: https://soundcloud.com/antsrecords/sets/tom-johnson-rational-melodies
Krávy: https://ensembleklangrecords.com/album/cows-chords-combinations-tom-johnson

Jindy jsou algoritmy, kterými se hudba formuje posluchači zatajeny a mimo i tak zábavný a hravý poslech může být pro posluchače výzvou přijít na to, co přesně se vlastně dělo a podle jakých pravidel se co měnilo. Kdo to stihne včas může sám sebe kontrolovat, jestli měl pravdu při poslechu každého dalšího kroku.

Právě tak se můžeme chovat, když posloucháme mnohé z miniatur v cyklu Rational melodies: https://open.spotify.com/album/2OGVOyHTWgExOgRtk3h5dc

Melodie lze interpretovat úplně volně, není předepsaná instrumentace ani tempo nebo dynamika, můžete si je hrát doma na libovolný nástroj a jakkoli rychle, můžete je řvát nebo broukat, Johnsonovi je to jedno, vše čím jeho hudba je jen tvar, který se za zvukem skrývá. (Dobré cvičení je zkusit je hrát z paměti, podle logiky, kterou byly tvořeny. Dá docela práci se neztratit a je to trochu podobné jako se učit násobilku.)

V cyklu najdeme i soběpodobné melodie, "fraktály" ke kterým se vrátím až budu psát článek o Per Nørgårdovi, který je autorem nejslavnější takové soběpodobné melodie, Johnson má o soběpodobných melodiích celou knihu, kterou jsem ještě nestihl číst, ale mohu Vás alespoň odkázat na videa, kde tři ze svých mnoha soběpodobných melodií Johnson ilustruje a vysvětluje:

(první dvě si občas broukám cestou do školy, jsou prosté jako kdekterá lidovka)

Čímž jsem vás zároveň odkázal na cyklus videí, v kterých struktury a tvary svých skladeb vysvětluje Johnson sám. (trochu mi tím vyfoukl práci, jináč bych měl o čem psát :D) Musel to bývat i skvělý muzikant, i když se tak už neprojevuje, hlas má roztřesený a zpívá falešně a na piano hraje kulhavě, protože se mu třesou i ruce, pořád mu to ale pálí.

Johnson umí být přes všechno chladné, co za jeho hudbou velmi vtipný (ostatně kdo už si stihl poslechnout Bedtime stories a Narayana's Cows si toho musel všimnout), nejhumornější skladbou snad napříč celou literaturou klasické hudby je jeho Failing pro kontrabas.

Poslední věc, kterou doporučím je Skladba Organ and silence https://open.spotify.com/album/6cxtymtidc7ttfaNgyNGsl, která pro mě byla jedním z nejzajímavějších hudebních zážitků vůbec, musím ale varovat, že je jen pro trpělivé posluchače a umí pěkně rozčílit, dokážu si i představit, že se někomu nebude líbit, nesmí se při ní dělat nic jiného, především nekoukat na časovou osu pod nahrávkou, úplně by to kazilo jeden z nejdůležitějších otazníků, kterým se skladba nese. (Mimochodem se jí chystám naučit, takže bude možná ke slyšení někde i živě)

Není náhoda, že Skladbu, která trvá déle než hodinu a je v ní víc ticha, než not napsal osobní přítel Johna Cage, autora slavné knihy book of silence a skladby 4'33' a žák Mortona Feldmana, autora několikahodinových meditativních skladeb, těmto pánů se budu určitě věnovat v některém další příspěvku.

Ták, máte co poslouchat, je to docela objem, tažke si můžu dát do konce tejdne určitě voraz...