Bůh je

Jedna kamarádka mé ženušky se zabývá esoterikou.
Jednou mi sdělila vzkaz od mého anděla strážného.
Ten vzkaz zněl: "Bůh je"

Přemýšlel jsem, co tím chtěl anděl říct.
Zeptal jsem se Boha, tedy Ježíše, co tím anděl myslel. "Já přece vím, že jsi," řekl jsem mu, „Nepochybuji o tvé existenci.
Jsi ale tak nějak maličký, jsi daleko od mého dnešního života, od mých starostí i radostí."
Ježíš se pousmál a odpověděl: "Já jsem jen tak daleko, jak ty sám chceš, abych byl."
Řekl jsem mu tedy: "Přijď ke mě a vstup do mého srdce."

Ježíš náhle vyrostl do velikosti normálního člověka, podíval se mi do očí a položil mi na srdce svou dlaň. V celé mé duši se rozlilo příjemné teplo.

Ježíš už mě neopustil. Nejsem už nikdy sám. Když mi není dobře, či mě čeká v životě něco těžkého, kráčí vedle mě a dodává mi sílu.
Když jsem kdysi poprvé uvěřil a poznal Boha, zaplavil mě pocit nevýslovného štěstí. Nikdy jsem nic podobného dosud nezažil. Měl jsem dojem, že nechodím, ale přímo se vznáším, jak to bylo nádherné. Tenhle pocit byl podobný, i když ne tak euforický, ale byl klidný a plný neskonalé síly dobra.

Pokud chceme poznat Boží lásku, sílu a naději, je důležité jí pozvat do našeho srdce, aby nás naplnila. Nebýt zatvrzelí a zkusit to. Nemůžeme nic ztratit. Schválně si to někdy vyzkoušejte, když budete opravdu chtít. Zkuste přímo toto pozvání vyslovit. Jedině tak můžete otevřít své nitro této nádherné energii. Řekněte třeba: „Ježíši, otevírám se ti, vstup do mého srdce a naplň mě radostí“. Funguje to?
Věřím, že se vám to povede, pokud budete opravdu upřímně chtít.