Střípky

Tak teda píšu na obě sítě... Po článku denně. A na obě se snažím nedávat úplné hlouposti.

Dneska jsem se vydal do zaměstbáí, tedy do školy. Tam už nechytím nic. Sešli jsem se v budově tři. Samí muži.

První kolega má tři děti. Všechny doma. Tak to chápu, že teda musí do školy... Já mám jedno a manželku. A "musím" tam každé pondělí... Druhý kolega je osmdesátiletý. Plně orientovaný. Ví, že mu hrozí riziko. Ale bez školy nechce a nemůže žít...

Cestou jsem obdivoval sběratele. Vajglů. Sbíral na Kobyliském náměstí kolem refíží. Ale zákonů dbal. Měl roušku. Ta mu pomůže... V Praze je snaha svézt bezdomovce do Holešovické tržnice, do současného helmbrechtu. (Chalupa stydká, abychom rozuměli. To místo, kde si vydělávají harapanny.)

Ale oni tam nechtějí. Bezdomovci. Když už tam ty helmbrechtnice nejsou... Pouliční svoboda je pouliční svoboda! No a kdyby je koncentrovali, tak by se vzájemně promožili všemi těmi neduhy, co po nich a v nich lezou...

Chvíli jsem přemýšlel, proč bezdomovci nosí roušky. Že by se báli pokuty? Kdo si na nich co vezme... Ale asi když oslovují lidi a prosí o peníze, tak je rouška nutná. Tak to bych chápal...

Někteří lidé se chovají přepjatě. V zastávkách na znamení se fakt nedá dávat "Znamení k zastavení" (čudl ve voze) nohou... I když to někteří zkoušejí.

Mám problémy poznat v roušce lidi, které znám bez roušky. Hlavně ženy. Muži chodí v zásadě stejně oblečení a učesaní. Ženy ne. A rouška trochu mění i hlas...

Ve škole nám zrušili poradu. Někoho napdlo, že padesát učitelů v jedné sborovně na hodinu je moc. Hadr nehadr přes ksicht...

Ale něco se dělat musí. Inventerizace už proběhla. (Někdo mi sežral lavici, dvě židle a nástěnku z hobry!) Takže kromě snahy o výuku přes internet si sami máme najít nějaké sebevzdělávání... Kdyby bylo placené, máme si to napřed nechat schválit. Můj osmdesátiletá kolega je nadšený! Já ne. Nebo že bych začal studovat romštinu, vietnamštinu, nebo ukrajinštinu? Prostuduju si nabídku...

Jak jsem psal, dnes si připomínáme 13.výročí svatby. Připomínáme, neslavíme. Těžká doba...

Žena homeofficuje z domova. Nutí mě, abych jí dělal ajťáka. Když jde o život, tak já jí teda nějaký monitor, myš a klávesnici na noťas připojím... Nějakou patnáct let novou tiskárnu/kopírku/scaner jsem místo rozebrání taky zprovoznil. Je to dobrá věc. Jen neumí Word a Excell. Musím dokumeny překlápět do *.pdf a *.jpg ... Jak jsem psal, když jde o život... Vzdálený přístup na její server v zaměstnání jsem také zvládl.

Ale překlopit volné steemy do hive... To si netroufám. Tam o život nejde. Nakonec vidím v Steem Engine, že to třeba není špatně. Kdo si počká, ten se dočká...

V noci sněžilo... Ale teď zas vyšlo slunce. I v panelácích žijí zahrádkáři. Tihle zřejmě bez povolení zvelebují obecní pozemky. A proč ne. Aspoň se nedívají na zprávy. Já se také nedívám. Ale bojím se, že tam toho moc pozitivního nebude.