Pozitivní a negativní energie ve světle mé víry (Aneb už je to tady!)

V různých příspěvcích teď bylo tohle téma párkrát zmíněno. Pokaždé trochu jinak. Že si člověk myšlením na negativní věci právě tyhle věci přivolává. Že v politice nemáme jít proti někomu, ale nabízet pozitivní alternativy. Že co vyslovíme, má tedenci nastat....

To je všechno pravda. Tak si dovolím na to uvést svůj pohled. Myslím, že budu vyjadřovat obecně křesťanské stanovisko, nikoliv pouze názor svého náboženského směru. A budu se snažit o co možná nejméně náboženských termínů. Nebudu ani citovat z Bible. Nepíšu pro ty, kteří ji dobře znají...

Píšu tím především pro lidi nevěřící. Sám se počítám mezi věřící tak šest let. Takže si svět nevěřících dokážu dost dobře představit. Nechci tímhle článečkem prvoplánově nikoho agitovat. Jen dát těm, co o to stojí, představu, jak já a snad i ostatní křesťané vnímámě svět.

Takže je Bůh a je ďábel. Ten první je dobrý. Chce pro nás dobré a všechno co pro nás dělá je dobré. Zatímco ten druhý je zlý. Všechno, co dělá, směřuje k tomu, aby nám co nejvíce uškodil. Je to lhář a zloděj. Ale občas z taktických důvodů umí být i pravdivý a poskytovat dočasné dobro, nebo něco, co se jako dobro jeví, aby nás zmátl, nahlodal, přesvědčil...

Bůh je všudypřítomný, všemohoucí a vševědoucí. Ďábel ne. Má jen autoritu nad tímto pozemským světem. Zatímco Bůh vidí do našich srdcí, tedý ví, co si myslíme, ďábel ne.

On je padlý anděl. Je to bytost inteligentnější než kterýkoliv člověk (pokud ten se neopírá o ještě vyšší autoritu), má už pár tisíc let zkušeností se škoděním lidem a má zástup svých pomahačů, a to jak démonů, tak lidí, kteří mu z vlastní vůle slouží. Takže dokáže naše myšlenky i uhadovat.

Ale obecně vzato, škodí nám nespecificky. Teprve když svými ústy vyslovíme své obavy, své černé myšlenky, ďábel se toho chytí. V ten okamžik nasazuje proti nám naprosto cíleně své zbraně. Začne nás deptat. Přesvědčovat, že takhle to ve světě chodí, že se tomu světu (jemu, jako vládci tohoto světa) musíme podřídit, abychom ve světě obstáli. A mnoho lidí podlehne.

Takže ano, mohu-li radit, nestojíte-li pevně ve víře, tak se vystříhejte toho, abyste verbalizovali svá nejhorší očekávání. Snažte se mluvit jen pozitivně... Věřím, že budete příjemně přkvapeni!

Ale opravdu věřící člověk si může dovolit na ďábla i útočit. Představte si, že existují dva státy. Tento svět, kde vládne ďábel. Klidně můžeme říci, že je bohem tohoto světa. A pak je tu vyšší svět (třeba mu budeme říkat nebe, proč ne), kde vládne Bůh. Vládce tohoto světa si může dělat co chce se svými občany/poddanými.

Přičemž tento svět je vúči nebi v podřízeném postavení. Jeho vládce má svou autoritu jen dočasně. Nemůže si dovolit porušovat pravidla, která jsou pro něj nastavena.

I občané nebeského státu žijí na tomto světě. Ale mají pasy onoho státu nebeského. A požívají práva exteritoriality. Pokud si na ně ovšem vzpomenou a uplatní je proti ďáblovi.

Takže křesťan je jakýmsi turistou/vyslancem dokonalého státu v říši zla. Svým příkladem ukazuje, co je zlo a jak se dá se zlem zatočit. Že se vůbec nemusí žít podlě toho, jak ďábel píská...

S Boží pomocí je možno cokoliv. Tedy i porazit ďábla. Člověk dělá chyby. Má se snažit, pudí ho to, aby jich dělat co nejméně. Ale když si neví rady, nebo přece chybu udělá a uvědomí si ji, má si zavolat pomoc. Ta pomoc vždycky přijde. A křesťanovi se vždycky stane podle jeho víry.

Nemusíte na mě nutně reagovat, nebudu sem pořád cpát své názory a postoje. Jen jednou za uherák se k něčemu vyjádřím.