Neděle

Čekala jsem na nejvhodnější dobu kdy napsat článek k tématu týdne.
Upřímně řečeno mi jaksi tohle téma docela protéká mezi prsty, protože jsem se nikdy nějak nefixovala na dny v týdnu. Musela bych hodně zapátrat v paměti a vzpomenout si na ty pocity jaké jsem měla.
A to kdy jsem neděli vnímala jako něco fatálního bylo naposledy v době kdy jsem chodila do školy. Nejvíc mě bavila středa protože se lámal týden a věděla jsem, že mě čeká pátek a sobota, takže vlastně pro mě nebyl nejlepší pátek, ale středa, protože to jsem se začala těšit a těšení je pro mě osobně naprosto báječná věc.
Neděli jsem si nikdy neužívala, to byl takový divný čekací den na ten kolotoč který započne pondělkem.
Nicméně teď je mi to jedno. Pondělí, středa i neděle mají stejnou kvalitu. Neřeším jaký je den, příjde mi to jako nějaká zacyklovací zbraň a já zbraně všeobecně nerada.
Když si vezmu jakou příchuť mají všechny dny a co to znamená pro běžného občana, dělá se mi s toho až fyzicky nevolno. Má člověk možnost se vůbec za jeden den zregenerovat? Má vůbec schopnost se nějak oprostit od starostí běžných dní? Nemyslím si. Leda by měl práci co ho těší a naplňuje, ale to zas si říkám, že se na víkendy jaksi nehraje. Pamatuju si na svou poslední regulérně opravdovou práci a tam vlatně neděle ani nefungovaly víceméně. A bylo to tak fajn, protože se člověk nestresoval s víkendem a pracovním týdnem. Pracovalo se tak nějak podle potřeby a práce nekončila poslední osmihodinou, někdy se bylo v práci méně a někdy více což mi vyhovovalo. Člověk se nedostal do nějakého kolotoče a nefungovala tam ta prapodivná smyčka a rozhodně tam nefungovala středa jako maják na moři o který se člověk mohl opřít.
Ale jedna věc mě na neděli těší. Jako malá mám z jedné neděle vzpomínku, vlastně dvě.
Pamatuju si přesně všechno s těch dní a pamatuju si i vůně a barvy a i některá slova. Vůně jsou vůbec fajn věc a hodně důležité pro vzpomínky.
Každopádně dnešní den mě hodně baví, protože prší, když prší a je podzim nebo zima a je sychravo tak to mám fakticky moc ráda, člověk si zaleze s knížkou nebo s blokem a tužkou nebo vlnou a háčkem a uvaří si kýbl čaje a zapálí svíčku a poslouchá při tom nějaké dokumenty nebo hudbu a je mu fajn. Tuhle jsem zjistila, že jsem poměrně banální člověk co toho moc nepotřebuje a to mě taky těší a hlavně mě těší, že už na neděle a víkendy nehraju.

Jo a mam konečně svou první coiní peněženku:D

ano tak, každý den a né jen neděli vnímám přesně takhle:D přesně jako výraz mého dobrého přítele Merlina:D (nezávisle na tom co se děje, jsem vlastně šťastná, protože i nejtěžší deprese je lepší než nic)