klíčník

jednorožčí dveře

Zjistila jsem, že mě děsí (ano děsí) slovo láska přepuštěné skrze ústa ostatních, či skrze prsty ostatních. Nevím už kde to začalo, ale v podstatě jsem přišla na to, že je asi jedno jestli se jednalo o omyl nebo úmysl. Toto slovo je pro mě naprostý zabiják, dostává mě do bodu, kdy jsem konsternovaná a neschopna žádné akce, kdy jsem zabržděná a zablokovaná. Jako by mě někdo hodil v nejhorším vězení na světě na samotku. Počkat, tohle je omyl, hážu se tam sama, nebylo by fér takto mlžit.
Neměla jsem to tak vždycky, věříla jsem na lásku, né na to slovo, ale na to co se ukrývá za tím.
Mám dojem, že člověk od narození tu sílu jaksi rozeznává, poznává a umí s ní pracovat. Nepotřebuje na to házet nálepku, jenže když začneme žvatlat, rozhodnou se, že vám vštípí jak mluvit, že vás naučí slova, že vás naučí je chápat a my si pak časem říkáme (teda nevím jak vy, ale já rozhodně ano), proč je něco co je diametrálně odlišné od toho co vnímáme nazváno a popsáno právě takto?
Má dojít k opětovnému zmatení jazyků jako tenkrát v Babylóně? Což teda byla podle mě taky pěkná haluz, nejvyšší se rozhodne, že by nebylo dobré, abychom si rozuměli tak nám to trošku zkomplikuje, protože uznejte sami, to, že si chabě rozumíme i v rámci jednoho jazyka je fakt málo, musíme to ještě trochu zamotat. Nejvyšším tady myslím psychopata z planety xy, který měl fakticky masivní ego a tím pádem mu přišlo jaksi v pořádku hrál si na boha. Ale vzhledem k tomu, že nešlo o boha, ale jakýsi živý organisum s přehozenou páčkou v hlavě nedocílil kýženého výsledku, ale pěkně to pro.ral.
Já osobně věřím na to, co se ukrývá za tím slovem na L, jenže někdy mám dojem, že vše v co věřím, kromě toho slova na L je složeno jen ze samých nul a jedniček. Čímž pádem by se dalo říct, že nejsem daleko od pravdy když řeknu, že nejblíže pravdě je binární kód. Jenže ten je už taky moc komplikovaný, je to prostější.
Věřím na nekonečně mnoho jednorožců, kteří nevypadají jako jednorožci.
Ti jednorožci jsou poslední dvířka, ty se musí otevřít. Btw, ty dvířka jsou prososané tím co se skrývá za tím slovem na L.
Jenže s mým nastavením a kýblema strachu (souvislost mezi kavou, čajem a strachem nehledat), když na vás blufne bambilión neforemných rádobyjednorožců nelekni se že. Takže stále čekám na příležitost otevřít a projít dvířkama. A né klíčníka asijského původu fakt nepotřebuju, protože klíče nejsou potřeba.

A teda, já tomu nevěřím, já to vím. A vím to, protože jsem to neviděla, necítila a vůbec jsem u toho a v tom nebyla. Já prostě zmizela .