Ekologie - Sukcese aneb základ číslo 2

A protože mám tenhle měsíc v práci naděláno tak jsem se dokopal k tomu napsat konečně druhý díl o ekologii. V prvním díle jsme se dověděli co to ekologie je a proč považuji při zkoumání vztahů v přírodě za zavádějící vyjímání některých faktorů.

Vše v přírodě podléhá sukcesi

Co to tedy ta sukcese je. Sukcese je zjednodušeně vývoj. Takové vznosné slovo a má to takový jednoduchý význam. V základu se rozlišuje na primární a sekundární sukcesi. Primární je vývoj nových ekosystému. A sekundární je vývoj již existujících ekosystémů.

Kde se vzala

Teorie praví že každý ekosystém má jakýsi trend vývoje který směřuje od pustiny ke stabilnímu (odborně klimaxovému) společenstvu. Pokud rádi pozorujete a máte k dispozici třeba truhlík na balkoně nebo zahradu tak si můžete udělat takový pozorovací pokus. Vezmete truhlík nasypete do něj nějakou půdu a postavte jej někam. Nic do něj nesázejte prostě ho tam nechte. Pokud na něj i prší tak se nemusíte starat o zalévaní. Kdo by také zaléval prázdný truhlík že. :)
Zábava začíná. Ono se dlouho nebude dít nic. Ještě musím upozornit, že tento pokus je víceletý. A pak najednou zničeho nic se v něm objeví první rostliny. To je ta primární sukcese. Pokud se ptáte kde se tam ty rostliny vzali? Tak je to jednoduché, způsobů osidlování je mnoho. Pravděpodobně se vám tam první uchytí nějaké trávy a mech a možná i nějaký strom. Tyto druhy se označují jako kolonizační. První osídlenci se do vašeho truhlíku (pokusného ekosystému) dostanou vzduchem. A až tam bude růst tráva stromeček tak se do truhlíku nastěhují různí živočichové. A až tam budou živočichové tak se tam třeba objeví ptáček a ten bude mít nějaká jiná semínka které donese na svém těle. A hupky dupky za dva roky budete mít nádherný ekosystém.

Klimax

Jak už jsem zmínil tento ekosystém má snahu dosáhnout daného klimaxu pro konkrétní lokalitu/území. Tedy nějakého stabilního prostředí, kde se vlastně vývoj druhové skladby zastaví. Takovým příkladem může být třeba prales. Klimaxové stádium je pak povětšinou různorodé svoji skladbou druhů a mívá jich na své ploše více. Dříve se tvrdilo že různorodost je klíčem klimaxu ale dnes už víme že nejde jen o to aby na daném území bylo co nejvíce druhů ale i o to aby tam byli stabilní procesy.

Externí vlivy

A jsme zpátky u externích vlivů o kterých jsme mluvil v prvním článku. Klimaxové stádium totiž může být narušeno nějakým externím vlivem jako je třeba výbuch sopky, záplavy, úder blesku, požár a nebo dokonce i pád meteoritu. Společenství pak na zasažené ploše je zdecimováno a koloběh osídlování začíná nanovo.
Pokud si vezmete dlouhou časovou osu tak zjistíte že v naší historii se takovéto události dějí. V době ledové na naše území pak migrovaly některé druhy ze severu. A tím se dostáváme k šíření druhů.

Šíření druhů

V klimaxovém stádiu by se druhy už neměli moc šířit, protože každý má obsazené to vlastní pro něj nejvíce vyhovující teritorium. Ale jak jsme si řekli teritoria se mění a není to jen přírodní katastrofou ale i třeba erozí meandrováním řeky a podobně. V dnešním době už je neoddiskutovatelný fakt že člověk má na tyto procesy obrovský vliv.
No a tady já narážím na takový určitý fakt, který mě se zdá někteří ekologové popírají. Oni vám tvrdí že tohle jsou ty správní obyvatelé nějakého území a proto je ho třeba chránit. Uvedu příklad zase z mého oblíbeného parku České Švýcarsko. Národní park na tomto území byl vyhlášen zákonem v roce 2000. Ostatně mě nevadí když se něco chrání, mě vadí když ekologové pod rouškou této ochrany páchají zvěrstva. A v tomto parku jich páchají mnoho.
Jako přiklad jednoho takového zvěrstva poslouží třeba Borovice vejmutovka (Pinus strobus). Je to jehličnan pocházející z východní části severní ameriky. Už snamotnotné slovo pocházející trochu smrdí. A na území národního parku pak byla sázena v době komunistické éry protože se páni domnívali že je super mít rychle rostoucí jehličnan co bude produkovat dřevo rychleji než smrk. To že to je dřevo smolnaté a s nízkou hustotou opomineme. No a národní park chvíli po svém vzniku přišel s tvrezním že je třeba navrátit území původní druhy. A tady je můj základ číslo dva. Myslím si totiž že nic není původní. Protože sukcese je neustálý vývoj a původní pak třeba v tomto národním parku může být cokoliv co tam kdysi rostlo. No pár let na to se rozšířil mýtus o tom jak vejmutovka vytlačuje původní borovici lesní. A tak národní park za státní peníze začal bojovat proti vejmutovce. Začal ji na svém území kácet.

Doufám že už jste se chytli za hlavu. Já se tehdy chytl taky a protože to byl můj obor tak jsem pátral co je k tomu vede a přečetl mnoho studií o šíření a ekologii vejmutovky v Americe. A dalo mi to zabrat. A dospěl jsme k závěru že to je blbost a i jsem si to ověřil pozorováním, protože mám lesy parku prochozené tak nebyl problém narazit na dvě tři vejmutovky které byli obklopeny mladými borovicemi lesními. Ano je fakt že vytlačuje a že pod vejmutovkou je mohutně pokryta půda jejím jehličím které také způsobuje vytlačování druhů. Ale vytlačuje jen na opravdu optimálních místech a ty v parku skoro nejsou. A hlavně je to zase jen část sukcese. A kdyby se horliví ekologové z parku zastavili tak by se třeba zjistilo že za 300 let vejmutovka sama vymizí. Ale to už se nedovíme. Ještě chci dodat že si myslím že park byl v roce 2000 vyhlášen protože si lidé domnívali že to je cenné území a je ho třeba chránit a domnívali se to tehdy i s přítomností vejmutovky na území budoucího parku. Takže pokud pak obrátí a začnou mi tvrdit, že bez vejmutovky to bude cennější, přirozenější a krásnější, tak už se jen smutně musím smát.

Takto vypadá můj pokusný truhlík po dvou letech