Křen

Ještě jedna poslední tématická :)

Má takhle při neděli obrovskou radost když vidím růst u chalupy křen. Přeci jen domácí křenová omáčka s knedlíkem nebo maso s křenem je opravdová lahůdka. A když už sem u křenu tak se podělím o jednu veselou historku.
Byly jsme na oslavě třicetin kamaráda a k masu na rožni tam byla taková plastová krabice s nastrouhaným křenem. V pokročílé fázi večera když už jsme byli značně bujaří tam někdo rozjel vtip o tom kdo si pořádně čichne. A tak jeden člověk z oslavy zachrastil plastovou krabičkou pootevřel víčko a čich si. Skoro spadl že židle jak ho vůně křenu udeřila. V našem mimózním stavu nám to nedalo a chtěli jsme to také vyzkoušet a tak krabička putovala dokola stolu a každý zachrastil a přivoněl si. Nejen že to je rána do vašich nozder, když vám štiplavá vůně proniká nosem, ale taky je to osvěžující. A tak jsme vyzkoumali že to je takový přírodní krátkodobý speed. :) No zkrátka v pokročilém oslaveneckém večeru vám takové přičichnutí ke krabici nastrouhaného křenu dodá energii a totálně vás to nabudí. Takže po ráně do nosu chytíte další elán do paření. Tak jsme tancovali a popíjeli celou noc až do rána s občasným přičichnutím ke křenu.
No zkrátka tohle je moje doznání o tom že vím co je být feťák křenu.
;)

A proto mám radost že mi u baráku takhle z jara raší křen.