Lukáš Senft má depku

Zkrátka to nejde než nereagovat. Lukáš Senft má depku a to pořádnou. I když ve svém článku tak nějak burcuje masy mileniánů k anarchii. Tak přesto nezakryje svoji depresi ze systému. Ze systému kterému vládne kapitál a oligarchové. Jenže jak to vlastně je, opravdu neexistuje naděje, nebo odmítl si lámat hlavu nad tím jak ten systém funguje?

On totiž ten jeho text nese jednu jasnou známku nesouladu. A tím je rozpor po volání nového mírumilovného světa a házení viny na tu zpropadenou 1% vrstvu. A přesně tenhle rozpor naleznete skoro všude. Tak často je vidět a slyšet, někdy jsou to bezejmenní oni jindy zase padne jméno třídního nepřítele. A tak místo činů vedoucích k nové civilizaci se tu jen dokola podněcuje zas a znovu nenávist a třídní boj.

Chápu že situace není růžová, to opravdu ne. Z dlouhodobého hlediska naprosto neúnosná. Nemluvě o tom, že další krize je za dveřmi a bude tu coby dup. Jenže ono to volání po anarchii končí u takovýchto lidí jen u toho volání. Ano sem tam na okrajích se najdou komunity co žijí v maringotkách učí své děti, pěstují si vlastní zeleninu, jenže to nestačí nestačí to protože stejně používají peníze. Ano ony inflační peníze, krev našeho systému z kterého má Lukáš tak bolavou hlavu. Nehledě na to že tyto komunity nikdy nepřežijí. Ostatně to také nejde, protože popírají to že svět je dnes jedna velká vesnice.

Nejhorší na celé té záležitosti je že tato generace vyhořelců je tak krásně zneužívána kde kým. Od politických stran po lobisty všeho druhu. Stačí jim dát do hlavy že bojujete za tu jejich věc a oni šíří a demonstrují a snaží se. Ale nikdo z nich ani nepomyslí, že by mohl být kurňa samostatný a zodpovědný sám za sebe. A tak celé aktivistické snažení v tomhle světle zkrátka tak nějak vadne. A přitom je mnohdy ručičkou na vahách při politických kláních.

Typický obrázek o tom nese chování žlutých vest. Začalo sice ve Francii kde se věci mají jinak než u nás v kotlince, ale je to ten stejný model. Nakonec si vymohli skoro kde co a tím jen přiložili polínko do kotle jménem státní bankrot. Ano Francie je opravdu ve špatném stavu a inflaci už podlehla i slavná Francouzká bageta. Z malých městeček se vytrácejí malé pekárny a jsou nahrazeny pekárnami řetězců, kde bageta stojí o něco méně, ale také je o něco hnusnější, tuctovější, uniformější. Všímavý pozorovatel z venčí takovýchto drobností registruje čím dál více.

Kupodivu v Čechách se začíná odehrávat úplně jiný trend. Začít můžeme od našeho národního zlatavého moku. V České republice stoupá počet pivovarů takovou rychlostí že se nestačí vyrábět kvasnice. A nezůstává jen u toho, další můj oblíbený nápoj je káva, a poslední roky vzniká jedna minipražírna za druhou. Pomalu se dostává i na pečení chleba a další zemědělské suroviny. Tak kde jen ten problém. Možné je to v tom, že ona humanistická miléniánká populace se bojí začít podnikat v kapitalistické světě.

Ale i když je zastrašil systém tak i tady svítá naděje. Možná že i Satoshi Nakamoto byl milenián. Česká republika se totiž řadí ke světovým krypto velmocem. Ač to není moc vidět, už zde kryptem nakoupíte skoro všechno a k tomu přidejte i hardwarové produkry jako je Trezor a nebo bankomaty. A tak směle radím Lukášovi v zimě se porozhlédnout po krypto anarchistickém světě a začít se ho účastnit. Nemusí odložit pero a začít hned péct chleba prodávat ho za Bitcoin, může třeba začít psát tady na Steemitu. Prozradím mu totiž jedno velké sladké tajemství a to je že volná kapitalistická ruka trhu je nestranná a měří všem stejně, a to bohaté 1% je bohatší a bohatší právě jen díky oné inflaci, kterou můj oblíbený Bitcoin nemá.