Římský klub - další dílek do skládanky

Tak jsem si alespoň jeden zdroj z wikipedie ověřil. Chvíli tady spekuluju jak moc je to etický být pirát... ale což teoreticky mi to vlastně přistálo v emailu a tak to je, krom toho ten výtisk se s největší pravděpodobností válí někde u nás na chalupě, protože máma si kupuje Respekt už léta a všechny jsou někde v balíku na půdě. Takže pro toho kdo má zájem na konci prdnu kopii článku v které Martin Weiss píše o tom jak Miloš Zeman prosazoval vznik Římského klubu.

Mimochodem ten článek se našeho tématu týká docela dost. :) Politika, vědci, prognostici a rozhodování o vašem životě. Když už to sem ke mně přišlo tak nad tím tak přemýšlím a uvažuji nad sérií článku ohledně tohoto tématu týkajícího se propojenosti vědy politiky a důsledků které z toho pro nás plynou. Nic ale neslibuju neb jsem hrozný prokrastinátor. :)

Jsem rád že se pod mým článkem rozrostla docela pěkná diskuse. A pak mi také přijde že téma Ekologie a Římský klub s politikou okořeňeno trochou konspirace bude zábava. K tomu mě postrčil i článek od @greenmask9 který je o podzemní vodě a zemědělství. Krom toho to celé vlasně tak hraje do karet tomu co jsem vystudoval a čím jsem se živil a dlouho i zabýval. Takový crosover všech různých oborů. :)

...................................................................................................................................
A teď už zmíněný článek, který stojí za přečtení.
...................................................................................................................................

Komisariát budoucnosti

Den po schválení kompetenčního zákona zdůvodňoval v parlamentě Miloš Zeman návrh zákona o strategickém plánování, připravený skupinou poslanců. Debata svou skandálností předčila vše, co Federální shromáždění ten týden slyšelo.

Martin Weiss - 19. 12. 1990

Den po schválení kompetenčního zákona zdůvodňoval v parlamentě Miloš Zeman návrh zákona o strategickém plánování, připravený skupinou poslanců. Debata svou skandálností předčila vše, co Federální shromáždění ten týden slyšelo.

Ke kritice zavdával podněty už samotný text návrhu a někteří poslanci, zejména Bratinka a Skalický, jej také kritice podrobili. Ve výčtu, který uvádí, co strategie "zahrnuje minimálně" (může tedy zahrnovat i víc!) najdeme položky, proti kterým nelze nic namítat - například koncepci rozvoje infrastruktury, formování ekonomických podmínek obranyschopnosti státu, zaměření a koncepci účelových a rezervních fondů federace. Najdeme tam ale položky jiné, které nahánějí husí kůži: "základní orientaci vzdělávacího systému, sociální politiky a způsobu života" a "koncepci zaměstnanosti, rozvoje trhu práce, životní úrovně a sociální politiky". Někteří prognostici nejspíš vědí, jaká životní úroveň a způsob života je pro ostatní nejlepší. Přesto bych to velmi nerad viděl uzákoněné. To je však pasáž zcela neškodná ve srovnání s bodem "zaměření makroekonomického rámce (tvořeného fiskální, měnovou a důchodovou politikou)". Tato oblast vládě vůbec nepřísluší, naopak by měla být, jak uvedl poslanec Skalický, "pokud možno oddálena od přímých vládních zásahů a určována emisní bankou, která je povinná dbát o stabilitu měny více než o momentální, kupř. předvolební choutky vlády vylepšovat chod ekonomiky pomocí kroků, jež obvykle rezultují ve zvýšené míře inflace". Strategii federace vypracují příslušné orgány a vláda ji parlamentu toliko "předkládá k posouzení". Zato se pak, jak dále řekl poslanec Skalický, "ukládá vládám defacto povinnost se schválenou strategií řídit. Pro podnikatelskou, vědeckovýzkumnou sféru a ostatní na vládě v tržní ekonomice nezávislé instituce má strategie sice jen informativní charakter, ale vzápětí se dovídáme, že vlády mají za úkol je určitým způsobem přesvědčit, že pouze ony, totiž vlády, mají prostřednictvím svého strategicko-prognostického mozku patent na rozum a vědí, co je třeba ve všech sférách života společnosti činit, aby se vývoj ubíral žádoucím směrem. Zbývá už jen dodat, že pravděpodobně ke světlejším zítřkům". Vskutku, v důvodové zprávě se praví, že "novým prvkem zákona je získávání všech složek společnosti pro realizaci schválených strategií". Tento nový prvek zavání krchovem.

Obhájci zákona vystoupili způsobem, který všechny obavy potvrdil, zároveň však zbavil soudného člověka břemene jakékoli věcné kritiky.

Na obranu nepřispěchal nikdo objektivnější než Valtr Komárek. Výčet prognostických pracovišť, kterým Komárek zahrnul poslance, musel zcela zmoci jejich představivost. Takto jej zaznamenal oficiální parlamentní zapisovatel:

Podívejte se, strategické plánování - to je strategic planning. [....] Jsou tam americké katedry, zakladatel ......., je tam Hudson Institut s velkou tradicí svých prognóz, je tam Herrman Kan ? , známý představitel strategického plánování a velký futurolog. Končí to nedávnými velkými pracemi Alvina Toflera (?) a Johna .....(?) Je zde francouzský komisariát Du plan (?) jako státní organizace, která zpracovává ve Francii už třicet let plány, prognózy. Poslední obrovská práce, na které se podepsaly desítky francouzských intelektuálů, je "Francie roku 2000". Byla zpracována pod redakcí tohoto komisariátu. Je tu holandská plánovací komise, je tu japonský .....(?), který sdružuje jak japonské průmyslníky, tak syndikáty a vládní odborníky, který produkuje všechny strategické prognózy... [....] Ještě připomínám prognózy Světové banky, které jsou každoročně zveřejňovány, prognózy OSN, zpracované kolektivy odborníků v čele s Leontějevem, Stinbergenem (?) a dalšími. ....

Po tomto náporu Komárek asi už považoval za zbytečné zhodnotit, k čemu jsou tyto komisariáty dobré, a zdůvodnit, proč by u nás takový podnik měl být ministerstvem.

Zdůvodnění později naznačil Miloš Zeman, když poukázal na pravděpodobné zrušení ČSAV a prohlásil, že je nutné najít instituci, která bude pokračovat ve výzkumu budoucnosti. Námitky poslanců vyřizoval většinou bonmoty a urážkami. Bonmoty byly dost děravé; jestliže, jak upozornil Zeman, výsledkem aplikování tržních principů na lásku je prostituce, nijak z toho nevyplývá, že by měl lásku plánovat stát. Zeman porůznu hovořil o lidech, které Brecht nazýval nízkočelí, a jejichž inteligence dosahuje rozměrů poslaneckých skříněk. Odmítl reagovat na kritiku poslance Bratinky s tím, že "neviděl jeho jméno ani v jednom článku ze seznamu prognostické literatury". Ať si Miloš Zeman vytýká Pavlu Bratinkovi, že nesměl dvacet let publikovat, když mu to přijde vkusné. Je však třeba se ohradit proti představě, že k zákonům se smějí vyjadřovat pouze příslušní odborníci. Nebyl to první pokus o to, čemu se říká prosazování speciálních zájmů. Na rozdíl od miliónů odborářů je však Zemanova klientela přece jen menší.

Celá argumentace navrhovatelů a obhájců zákona byla založena na poněkud zvrácených představách. "Pojetí strategie jako prostředku společnosti k předvídání a zvládání... ", čteme v zákonu i důvodové zprávě. "...aniž by si tato společnost vůbec dělala těžkou hlavu s tím, jak bude lidi rekvalifikovat...", říká Valtr Komárek, podle kterého se také "nemůžeme vzdát toho, že stát bude kultivovat lidské zdroje...". Podle Miloše Zemana "nejde o nic jiného, než vytvořit situaci, v níž se lidé mohou aktivně podílet na tvorbě své budoucnosti". Prognostici si poněkud pletou stát, lidi, společnost a vlastní píseček. Právě taková společnost, která si nechce dělat těžkou hlavu, žádá, aby se o všechno staral stát. Tento zákon by neumožnil podílet se na své budoucnosti lidem, pouze skupince vládních prognostiků. Budoucnost svobodné společnosti je nenaplánovatelná, poněvadž ji vytváří množství nepředvídatelných událostí a svobodná rozhodnutí miliónů lidí. Ti využívají znalostí a dovedností objevovaných a získávaných v neopakovatelných podmínkách. Toto rozptýlené vědění nikdy nemůže shromáždit žádný tým prognostiků. Tím méně může za občany činit jejich rozhodnutí, za která občané ručí svou existencí, zatímco tým prognostiků je v nejlepším případě zodpovědný jen svým představám o tom, co je pro tzv. společnost dobré. Celým zákonem prostupují manýry technokratických elit, které soudí, že svět je příliš složitý na to, aby se nechal na pospas obyčejným lidem. Před deseti lety bylo hitem globální ochlazování, dnes globální oteplování, některé rysy varovných prognóz jsou však trvalé: nejlepší úmysly, snaha centralizovat, regulovat a omezovat a bohorovné přesvědčení o vlastní nepostradatelnosti.

Miloš Zeman poslancům řekl, oč v parlamentě usiluje: aby byl prosazen zákon o budoucnosti, aby vznikl parlamentní institut dodávající poslancům informace, a aby v Československu vznikla pobočka Římského klubu. Proti parlamentnímu institutu nelze nic namítat, pobočka Římského klubu už vzniká. Pokud poslanci návrh zákona o strategickém plánování pošlou tam, kam patří, mohla by se parlamentní mise Miloše Zemana pomalu chýlit ke konci.