Stromy

Strom můžete na jaře probudit a taky ho můžete celý rok chodit objímat. Poslední výzkumy ukazují že rostliny mezi sebou komunikují mnohem sofistikovaněji než jsme si mysleli. Jsou zkrátka živé. A co asi namluví takový Pando, topol osika, nacházející se v Utahu jehož stáří je odhadováno na 80 tisíc let. Pando je totiž jak strom tak les který vznikl z výmladků jeho kořenů. Dnes se tento obrovský superoraganizmus rozkládá na 43 hektarech. U nás je nejstarší strom Vilémovický tis, který má něco mezi 1500 až 2000 let. A kdyby jste u něj byli tak by jste to do něj ani neřekly.

Stromy rostou dlouho a hospodářský užitek třeba přinášejí až další generaci. Stejně tak i stínu Vám moc nenadělají když si ho zasadíte. Proto aby jste v něčem takovémto, dlouhověkém, dokázali nějak plánovat musíte svoji mysl přenastavit na úplně jiný rozměr než je třeba 7 dnů v týdnu nebo dovolená jednou za rok nebo dokonce i více než je třeba založení rodiny.
A pokud vnímáte a máte dobrou představivost můžete začít chodit po okolí a pozorovat stromy. Jak rostou, jak mizí a jak vznikají. Stromy totiž umějí vyprávět příběhy. Svojí mohutností a věkem nás hravě strčí do kapsy i v tom co zažily. Kolik vichřic přečkali, kolik jar viděli obživnout krajinu.

Třeba tahle třešeň v okraji lesa. Stojí, teda stála tam dlouho, několik desetiletí, klidně jí mohlo být i okolo stovky. Zasadili ji tam totiž sudečtí Němci v tobě kdy hranice lesa byla ještě pěkný kousek dolu po svahu. Loni při tom suchu uschla a letos v zimě jí pokácel vítr. Takže to co vidíte na fotce jsou její poslední květy. Každý strom má svůj příběh a pokud se je naučíte číst bude Vám smutno, když na jaře už strom nerozkvete. O to více Vám bude smutno když vidíte kácet staré stromy bez rozmyslu, bezúčelně, jen protože překážejí nějaké krátkodobé lidské činnosti.

Třeba stromy ve městech to je sama kapitola o sobě. Stromy Vám totiž dokážou říct co je to za město a za lidi co v něm žijí a žili. Stačí se projít po neznámém městě a pozorovat stromy, jak jsou staré, co to je za stromy, kolik jich tam mají, jaké je průměrné stáří, z čeho mají vysázené aleje, jak jsou udržovaná prostranství okolo nich, jak jsou opečovaní. Řeknou Vám co v které době byl oblíbený strom co se vysazovalo, jaké byli zahradnické trendy.

O lese jsem tu psal už hodně krát a momentálně je situace bledá velice bledá a většině naší populace nedochází jak špatné to je. Ono se to nějak vyvrbí a krajina se změní i s lesem, ale bude to trvat minimálně jednu generaci. Hold si budeme muset zvyknout na nové výhledy v krajině, ale já už viděl růst les už tolik mi je. A pokud to něco dobrého přinese tak příležitost pozorovat jak les bude růst skoro od nuly. Proto choďte tam kde byl les a koukejte jak každý rok se ona holina bude proměňovat. Je to totiž cená zkušenost, kterou můžete předat svým potomkům aby i oni věděli jak vzácný je strom.

A já si musím dát letošní závazek. Letos už to zařídím. Už asi pět let si říkám že musím podat žádost o vyhlášení památného stromu u nás na chalupě, dříve než bude pozdě. Takže letos letos už to musím zařídit.

Tenhle mohutný kaštan si to totiž zaslouží. Co jsme si pod ním nahráli jako děti. Kolik kaštanů jsme pod ním nasbírali. Dokonce i období klíněnky přežil a přežil i druhou světovou válku. Je to můj oblíbený strom ukazující na to že kdysi vedle něho nebyl les a stály tam budovy. Je to připomínka bývalých Sudet. A tak letos už to Vážně musím podat.

Stromy jsou a budou, byli tu před námi budou tu po nás. Jsou symbolem který by jsme si neměli nechat vzít. Jsou naší pamětí. Jsou naším rájem. Bez nich by tu bylo smutno. Tak choďte a koukejte se po stromech, jsou živou knihou vyprávějící příběhy.