Patálie v boji o pohlaví a rodovou identitu

V dnešním postmoderním světě máme tendence dívat se na spoustu věcí, na které se naši předkové dívali jako na zcela jasné danosti, zcela skepticky a odmítavě. V intelektuálních krizích je na mnohé takovéto staré a stereotypní smýšlení nahlíženo se značným opovržením. A stejné je to také v oblasti genderu a transgenderu.

Abych to uvedl na pravou míru, gender studie se zabývají postavením, rolemi a přijímáním mužů a žen ve společnosti. Ve valné míře jsou gender studia zaměřena na ženy, na to jak byly utlačovány v minulosti, jak jsou stále nerovnoprávné mužům a jak se jim stále přisuzují určité atributy jako pozůstatek dominantní mužské společnosti. Tohle už je doménou spíše feminismu. Abyste to nechápali špatně, ty skutečné feministky nejsou žádné dominantní či militantní ženy, které brojí zcela proti mužům a snaží se nastolit vládu žen. To je spíš karikatura feminismu nebo názor lidí, kteří skutečný feminismus nepochopili nebo se ho snaží pošpinit, pokud to nedokáží argumentačně.

Feminismu jde ve své podstatě o rovnoprávnost, o svobodu volby a o stejné podmínky. Moderní feminismus dokonce akceptuje to, pokud se žena sama rozhodne, že bude ona stereotypní žena v domácnosti. Pokud je to její svobodná a volba a nikoli společensky nucená role, pak je to podle moderního feminismu v pořádku.

Transgender je zase oblast, která se zabývá lidmi, jež se například cítí jako žena, ale narodili se do mužského těla. To asi nemusím moc vysvětlovat, podobné případy jsou v médiích celkem dost protěžované, tak si je každý dokáže najít sám.

Co feminismus, gender i transgender spojuje, to je nevole vůči argumentu přirozenosti nebo vůči biologickému argumentu. K němu se naopak hlásí zastánci tradičních stereotypů. Jde o to, že podle těchto argumentů je mezi muži a ženami jednoznačný biologický či fyzický rozdíl, který je předurčuje k jejich roli ve společnosti. To je zkrátka mužská a ženská přirozenost. Feminismus, gender i transgender tohle popírají. Snaží se ukázat nebo argumentují tak, že nelze definovat muže a ženu na základě nějakých biologických předpokladů. Co má pindíka, to je muž, co má prsa a mušličku, to je žena. Tenhle argument je podle nich mylný. Vzali to ještě o úroveň výše a řekli, že stejným způsobem bychom třeba o člověku, který se narodí třeba bez jedné ruky, nemohli říci, že je to člověk. Nebo o žraloku, který se narodil bez své typické horní ploutve, bychom nemohli říci, že je to žralok. Zkrátka a dobře to prý nedává smysl. A stejně tak nelze o někom říci, že je to muž nebo žena jen podle toho, že se narodil s určitými fyziologickými znaky a rysy. A stejně tak jim podle toho nemůžeme přisuzovat a vnucovat role ve společnosti.

Byť tohle má něco do sebe a osobně jsem pro svobodnou volbu každého člověka, tak zde vidím jeden zádrhel. Nebo spíš mi asi vadí jedna věc, která se celkem dost prezentuje, ať už v odborných debatách nebo ve filmech, v médiích, apod. A tím je to, že zastánci feminismu, transgenderu, apod. prezentují tyhle výkyvy od starých a stereotypních názorů jako normální. Narodit se v mužském těle a cítit se jako žena je prý zcela normální. Narodit se jako gay nebo lesbička je prý taky zcela normální. A tak dále, a tak dále.

Když se podíváte do médií a do televize, tak tohle na vás každý den vyskakuje. Takový nový druh propagandy, řekl bych. Řekněme, že gayů a lesbiček je na světě zhruba 4%. Jenže v médiích a televizi je tahle menšina tolik protěžovaná, že máte pocit, že je jich alespoň 20%. A podobně je tomu i s lidmi, kteří se cítí pohlavně či rodově jinak, než do jakého těla se narodili. Zkrátka a dobře to je určitý druh pozitivní diskriminace. O nešvarech pozitivní diskriminace se tady bavit nechci. Ale tenhle způsob mi rozhodně nepřijde jako správný, pokud někomu jde o rovnost a svobodu. Jak už jsem napsal výše, osobně jsem pro to, aby si každý svobodně rozhodl jak to sám bude mít, ať už se týká role ve společnosti, pohlaví či sexuální orientace. Ale vadí mi, že se něco jako odchylka prezentuje jako něco normálního. Když se podíváte do přírody, tak ta sama dělá občas chyby. Ne vždy se narodí zdravý a životaschopný jedinec. Občas se stane nějaká ta anomálie. Je to ale výjimka, která potvrzuje pravidlo. Ano, kdyby zde žádné pravidlo nebylo, tak by se přece neměla z čeho vyjímat, no ne? To, že je zde nějaká anomálie, to je jen důkaz toho, že je zde něco, od čeho se anomálie odchýlila. A anomálie i výjimka se nedá považovat za něco normálního.

Jak už jsem napsal, já osobně respektuji svobodnou volbu každého jedince. A respektuji i takové jedince, kteří se nějak vymykají. I oni mají právo na život a na štěstí. Ale to neznamená, že nejsou výjimky. Tak moc se snažíme z nich udělat něco normálního, něco zcela běžného, že se dopouštíme zakrývání pravdy. Zřejmě proto, že lidé jsou přirozeně xenofobní. Vše, co se nějak odchyluje a vymyká, toho se bojí a to nenávidí. Asi je to nerozřešitelný úkol. Na jedné straně uznat svobodu lidí zvolit si sexuální orientaci či vlastní pohlaví, a na straně druhé cela upřímně uznat, že takoví lidé jsou výjimky, odchylky.

@polemistes