Ja jsem mela pani profesorku na rustinu, ktera byla vlastne madarka, studovala rustinu v Moskve a byla postrachem cele skoly. Pani profesorka byla nezna, mala blondynka a celym svym vzhledem spis pripominala neznou kyticku, nez draka. Navice se nikdy neusmala. Nase trida byla rozdelena na 2 casti. Moje polovina tridy byla u pani profesorky a druha polovina byla u takoveho prijemneho dobraka.
V nasi skupine nikdo nikdy nedostal jednicku z rustiny. Nejlepsi znamka byla dvojka. U pana profesora byli temer vsichni jednickari. Tehda jsem jim uprimne zavidela. Pamatuji si, ze jsem se na jeji hodiny musela pripravovat nejdele, protoze nas zkousela nejenom slovicka, ale i odvodene slova od tech slovicek, pak lekce nejenom nove ale i hodne dozadu a taky jsme si vzdy museli neco v rustine precist a o tom povidat. Kdyz nekdo nejake slovicko neznal, museli jsme vsichni na to napsat 5 vet jako domaci ukol. A to si predstavte, kdyz zkousela nekoho, kdo nic neumel. To bylo slovicek a tech vet.....
Dalo by se rici, ze rustina nebyla mojim nejoblibenejsim jazykem. Dokonce jsem ji primo nenavidela. Na maturite jsem dostala samozrejme 2, coz mne tehdy poradne stvalo. Zivot ale tak chtel, ze se rustina casem stala mojim chlebem. Diky ni jsem poznala spoustu zajimavych, nekdy i velice bohatych lidi, navstivila zajimave mista a dodnes mam v Rusku, Kazachstanu, na Ukraine nebo Belorusku hodne pratel.
Dnes muzu jenom rici - diky pani profesorko za ten strasny drill!