Když jsem někde anonymně, nebojím se ničeho. Provokovat, otravovat, dohadovat se - to je zkrátka moje doména. Někdy je ale problém, že po delším čase už tak nějak začnu mít svojí novou identitu rád. Byl bych docela nerad, kdybych byl schopen někoho zklamat, naštvat z tohohle účtu. Kdybych na STEEM přišel až teď, nepochybně bych ostatním nadával a vysvětloval, že Arbolet je centralizovaná sračka a že nechápu, jak nějakej idiot může dát prachy někomu, kdo je anonymní (O menší kritiku jsem se zde pokoušel, ale bylo z toho prd. Nemám sil na to rozbíjet dogmata druhých... akorát bych to bral jako větší porážku, když bych neuspěl i přes dedikaci většího úsilí).

Nebo třeba... na onlinovkách vždy spousta lidí neuměla gramatiku. Interpunkci téměř nikdo a vyjmenovaná slova tak polovina. Když se diskuze mezi některými vyhrotila a ti, co uměli vyjmenovaná slova (ale nikoliv interpunkci), opravili gramatiku těch, co napsali kupříkladu "obivatel", okamžitě jsem se začal bavit tím, že jsem původnímu agresorovi na chat napsal, že mu za oslovením chybí čárka. Kdybych byl normálním hráčem, tak bych byl asi za hrdinu, ale na moderátora chatu (nebo různé všelijaké jiné funkce) se asi moc nehodí to, že se takto v chatu projevuje.

Myslíš, že ten obsah příspěvku Kevina Wonga by se dal vysvětlit zkrátka tím, že většinu "hráčů" více zajímá profit než hra samotná? Trochu jsem to četl, ale jeho uvažování mi přijde trochu divné. Jako kdyby měl za to, že to, co stojí 1 STEEM musí mít nutně hodnotu 1 STEEMu.