Věříte v nadpřirozeno? + příběh

in cesky •  7 years ago  (edited)

Věříte na duchy, démony nebo jiné nadpřirozené bytosti? Já – ač odmala hltám všemožné horory o strašidelných domech a vraždících panenkách, tak se musím přiznat, že na nic podobného nevěřím. Ráda bych věřila, jenže nic nadpřirozeného jsem ve svém životě nezažila. Sice jsem viděla nespočet dokumentů, ale jak může člověk něčemu v dnešní době vůbec věřit, když se spousta lidí pouze chce dělat zajímavými a věci falšují?

Každopádně mám jeden příběh od mé sestřenice, která mimochodem nemá důvod si žádné podobné historky vymýšlet. Příběh budu psát z jejího pohledu, abyste se do něj lépe mohli vžít. Přeji příjemné čtení :)

Udělám si kávu a posadím se ke stolu. V práci byl zase jeden z těch vyčerpávajících dní. Jsem utahaná jako pes. Krátce pohlédnu na hodiny. Můj přítel – Martin – bude v práci ještě dobrou hodinku. Malá zrovna spí, takže mám chvilku pro sebe. Prolistuji si nějaké magazíny a u toho si dopiji kávičku, když tu mi po zádech přeběhne mráz. Nevím, co mě donutí k tomu se otočit, ale najednou prudce obrátím hlavu a podívám se na chodbu.

Připadne mi, že koutkem oka zahlédnu obrys postavy. Lépe řečeno ženy. Černovlasé. Jenže na chodbě nikdo nestojí. Zeje prázdnotou. Zatřepu hlavou a znovu se ponořím do časopisu. Pocit, že mě však někdo sleduje, mě neopustí. Od té doby se mi něco podobného stane ještě mnohokrát, ale vždy to přičítám pouze mé unavenosti či bujné fantazii. Nedělám si z toho moc hlavu.

Jenže pak za mnou jednoho dne přijde má čtyřletá dcera, zatahá mě za rukáv a podívá se na mě těma svýma roztomilýma očima.

„Mami,“ osloví mě. „Kdo je ta černovlasá žena na chodbě?“
Jakmile vysloví tato slova, zatočí se mi hlava. Otážu se jí, kde jí viděla, a když malá ukáže na místo, na kterém jsem i já danou ženu zahlédla, udělá se mi vyloženě zle. Trvá mi chvíli, než to vydýchám. Vím, že před dítětem nemůžu panikařit, vzpamatuji se a zakoktám něco o tom, že tam žádná žena není, určitě to byl jen kabát. Malá pokrčí rameny a odejde. Jenže mně to nedá spát.

A pak si s hrůzou uvědomím, že přesně vím, kdo je tou danou ženou na chodbě. Bývalá manželka mého přítele Martina. Martinova bývalá manželka byla černovláska. Bohužel se dlouhou dobu potýkala s psychickými problémy a několikrát se pokusila o sebevraždu, až se jí na to nakonec povedlo. Martin před nedávnem po mnoha letech vyklízel jejich společný dům, většinu věcí vyházel nebo porozdával po rodině a známých, ale pár jich donesl do našeho společného bydlení. Jednou z nich bylo i zrcadlo, které jsme umístili na chodbu přesně do místa, ve kterém jsem já i má dcera zahlédla danou ženu. Ještě ten den šlo zrcadlo z domu. A já ani má dcera už jsme nikdy danou ženu nezahlédly.
KONEC

art-3084798_640.jpg
Zdroj obrázku: https://pixabay.com/cs/um%C4%9Bn%C3%AD-na-v%C3%BD%C5%A1ku-lidsk%C3%A9-star%C3%BD-3084798/

Stalo se vám někdy něco nadpřirozeného? Věříte na duchy? Pokud se o něco chcete podělit, dejte mi vědět v komentářích :)

Si❤

Authors get paid when people like you upvote their post.
If you enjoyed what you read here, create your account today and start earning FREE STEEM!
Sort Order:  

Jsou věci mezi nebem a zemí ;-). Slyšela jsi už někdy pojem Morfologické pole a paměť? Protože vše je nějaká forma energie, dokážou se události "vtisknout" do místa či předmětu u kterého se staly. Větší stopu po sobě zanechávají "temné" události. A tak jsou místa, kde "straší". Vnímaví jedinci tuto energii místa či předmětu vnímají víc a tak se jim dokážou vybavit i obrazy.

Neslyšela jsem ten název, ale o tom, že by se nějaká energie nebo událost mohla vtisknout do předmětu nebo místa, vím. Ráda se bojím, takže jsem toho viděla fakt hodně. I takové ty americké seriály, kde lidé vykládají, co prý zažili na vlastní kůži - takže tam byly prokleté svatební šaty, hodinky, skříň, domy a spoustu dalších věcí.

Ghost Adventures je dobrej serial, kde jezdi na ruzny mista a hledaji duchy a podobne jevy.

Ten jsem zrovna neviděla, díky, určitě mrknu, já zatím koukala na Paranormal Witness (ale jen pár řad) a na novější Evil Things, ale to bylo takové slabší.

Sranda je, jak se dokážou sami vystrašit ještě dříve, než se do něčeho pořádně pustí ;-)

;-)

Já zažil věci které neumím vysvětli, jdou znich je když v zimě jsme šli zasněženou roklí,byly jsme tři a já viděl za stromem někoho? Samo sebou tam nikdo nebyl a ani to že co by tam dělal, ta rokle je těžko přístupná v létě natož v zimě ale pak na chalupě jsme všichni řekli že jsme tam viděli mužei když nikdo z nás to projistotu na tom místě ze strachu neřekl...

A byl ses za tím stromem podívat? Byly tam nějaké stopy? Lidi jsou občas na divných místech. Zajímalo by mě právě, jestli tam byly nějaké známky života a mohl to být vážně nějaký podivín, nebo něco, co je nad mé chápání...

  ·  7 years ago (edited)

no vzhledem k tomu že už byla skoro tma a vzhledem k tomu že cesta na to místo trvá několik hodin hlubokým sněhem naprosto neprůchodnou roklí tak jsme se tam podívat nebyl a stopy taky neviděl :)
ale nechávám to v kolonce záhady stejně tak jako dvě pozorování ufo :)

Jasně, tak to chápu, to by se mi taky nechtělo jít zkontrolovat :D

Ateisté vlatně neexistují. Jen pojmenovávají něco jinak než věřící.

Ne, ne, existují - jak jsem psala na začátku, nevěřím na to, ale strašidelné příběhy mám ráda. Jsou to dobré pohádky před spaním :) Jeden z důvodů, proč na to také nevěřím, je ten, že všichni tyhle "zlé nadpřirozené věci" automaticky spojují s náboženstvím. Víš, já bych na něco na jednu stranu chtěla věřit, takhle je to děsivé, že je konec a pak nic, ale aspoň pak nebudu zklamaná :D

Asi přeci jen napíšu trochu náboženský článeček, úplně nepatrňočký traktátet, pod 60 stran... Ale neboj se. Nepovažuju se za pánbíčkáře. Pokusím se být být děsně vědecký a vtipný...

  ·  7 years ago (edited)

Můžeš něco napsat (myslím to vážně, není to žádná ironie), i když pokus se to, prosím, co nejvíce omezit, 60 stran o náboženství by se mi asi číst nechtělo :) Já docela ráda s někým diskutuji o různých tématech, na které máme odlišné názory. Klidně i o náboženství. Právě že by mě zajímalo, co vede lidi, kteří jsou věřící, k tomu, že věří. Co říkají na evoluci? A na existenci dinosaurů? A není již zarážející to, že si člověk může vybrat, na kterého Boha bude věřit? Předpokládejme, že by nějaký Bůh opravdu existoval. Co když se člověk při výběru spletl a věří na toho nesprávného?

  ·  7 years ago (edited)

Jo, napíšu. Ale možná budu mít dodací dobu přes týden. Začínají nám prázdniny a jedeme na hory.
Evoluce většině křesťanů nevadí, ani dinosauři. Evoluce je Darwinova teorie. Není příjmaná všemi vědci. Ani ne všemi ateistickými vědci. Ona neplatí vždy a všude. Zkus se na to heslo podívat do obyčejné Wikipedie. Je čím dál víc opouštěna.
Dinosauři. Podle klasické biblické dějepravy jsou to přece předpotopní příšery, které Bůh nedoporučil Noemovi vzít do Archy, tak se utopily... Ale takový tmář nejsem. Souvisí to s otázkou stáří světa. Dřív si skutečně bibličtí badatelé sečetli věk Adamův a všech jeho potomků a došli k tomu, že Bůh stvořil svět roku 3760 př.n.l. Takže létos máme rok 5767 AM (Anno Mundi - od začátku světa). Židé to tak opravdu počítají... Jenomže co je Bohu jeden den... Může to být miliarda let? Může...
Každý věřící je přesvědčený, že právě jeho víra je ta jediná pravá a správná. Ty jsi přeci taky přesvědčená, že jediný správný svět je ten bez Boha a bohů. A máš pro to nějaký důkaz, že na počátku neřekl Bůh:"Budiž světlo?"
Každý poctivý křesťan Ti přizná, že věří, ale že neví. Boha nikdo nespatřil. Každého křesťana občas popadne pochybnost, jestli Bůh vůbec je... A někteří odpadnou.

Tak já třeba v boha věřím - ale svým způsobem. Věřím, že vše spolu nějak souvisí, že je něco, co nás částečně řídí, věřím ve vyšší sílu. Prostě v něco většího. Nepojmenovávám to. Nevybírám si náboženství. Myslím si, že náboženství tu víru překrucuje, protože se jí snaží popsat, dát jí hranice, a to podle mě nejde. Částečně to mám jako takovou kontrolku morálky. Ono když máš pocit, že se ti vše nějak vrátí, tak jsi opatrnější :). Ale nechodím do kostela, s nikým se nesdružuji, mám to nějak vnitřně v sobě. Důvěřuji vědě. I věda samotná naráží na místa, kdy to snad ani jinak, než něčím záhadným, vysvětlit nejde.

Kdyz bylo memu synovi asi 4 roky zemrel dedecek meho muze. Na pohrbu nas najednou syn zacal tahat za rukav a uplne spokojene rikal: "Podivej, deda leta nad nami". Protoze memu muzi si dlouho stavalo, ze se s nim pribuzni pred smrti prisli rozloucit, reagoval velice povzbudivo. Mrzelo ho ale (jak se pozdeji priznal), ze jeho deda se s nim uz rozloucit neprisel. A taky od te doby nikdo vice.

Děkuji za podělení se o příběh :)

I'm so shocked to see it I think this is a ghost... Please vote my post and visit my Steemit beginner all @irsyadzeal thanks