ZONE OF THE ENDERS: THE 2ND RUNNER MARS

We live in the remastered era, and it brings not only new releases of well-known and anticipated titles (everyone knew, for example, that Spyro would come to Crash), but also marks that we would not expect to return. But it does not follow from the necessity of the situation. Such a THQ Nordic buys a huge number of brands and to do a "survey" among the players, so it is easiest to issue an updated version of the old classics. Well and Konami currently except PES series has nothing in their portfolio. But really nothing at all. And so she got into her history and pulled out of her almost forgotten Hidea Koji series, specifically her second part, originally released on PS2 back in 2003.

Zone of the Enders: The 2nd Runner MQLRS is out there on PC and PS4, and we went back to the PS4 for the review, as it also brings support for PSVR, and also players who played the game 15 years ago, will provide something really new and a little unexpected. The PC version supports Oculus Rift and HTC Vive. Additionally, this remaster, of course, features enhanced graphics, 4K resolution support, and a modified sound design, so you'll also hear surround sound support in this new version. That is, they are extensions that you expect from such remasters. It is a shame that he did not add anything even on the content page.

I do not know how it makes sense to compare the game with the first part, because it is really a matter only for memorials, but if you even mention it, the two already made some significant changes, which made it more actionable and it was the reaction of Kojima to the criticism of the very first part. In this area, the remaster did not change anything and remained exactly the same, and the gameplay was no longer edited in Konami, which was just fine, since at the time of its release, the game was one of the most interesting mock shares in the market and with no time has not changed much.

The game takes you up to 2174, two years after the unit's events. It will introduce a new pilot named Dingo Egret. He works like a bank, but in the past he was a soldier and one of the combat machine pilots called Orbital Frame. Dingo threw his past behind his head, but as it turns out, he finds it again very easily. During normal work, along with others, he finds himself under attack and, in an attempt to save his neck, he finds an intrusion into a forgotten and at the same time quite hidden mecha. It turns out that it is Orbital Frame Jehutsu, which is exceptional by its fighting skills. So you probably know very well how much the first minutes of the game are after the appearance of this machine.

It's a game from Koji, so you know it's not the case (if you've ever played Metal Gear Solid games for example). You expect him to bring with you a mecha action some kind of reversal, and certainly not just one. There is, of course, no such thing. Dingo finds himself in the midst of the war between the two factions, having both links to each other, and there is not much to do with it, this is the destruction of the Earth Dingo wants to prevent. He is against his former commander who owns the sister Orbital Fram, but he has a lot more abilities. And while Dingo is keen to make the call as soon as possible, it does not have to hit the best.

Also, the form of narration corresponds to what you would expect from this game. Do you have a goulash right from the introductory animation? It does not matter, since it is a cross-section of what's next to you about 5 hours waiting and is cut off from scenes that are just ahead of you. But as the story goes well, it's about something else, and it's interesting to watch how scenes in the game engine (where you can not see the characters, just their machines) combine with scenes in anime style that still look very good , when you want them a lot more, or even want a movie.

Throughout the game you will not get out of the Jehutha cockpit, so you're constantly fighting it out of it. But the game is gradually evolving, growing and opening up your other possibilities. In the beginning, you will learn how to move Jehutes, how to attack with nearby and remote weapons, and acquire some of the special abilities, but you must not miss blocking. For a long time, however, you can not do this basic offer, just because the stronger enemies will soon attack you, you might say the bosses. Unlike ordinary drones they are armed with stronger moms with their own abilities. After defeating each of them, you absorb some new skill that usually involves a power weapon, so you'll get new types of shots, and so on.

It is then up to you to correctly judge the situation and attack to have the least trouble in the fight. Some enemy types obstruct you, others have another tactic. You have to count on everything. And that's fine, because it's actually the only more complex aspect of the combat system. The people in the moss are here with their swords, but it's just one button and the right timing, which is a huge shame. At least the modifications of weapons thus bring the variability of the attacks and the necessity to tacticize.

Nevertheless, you will really enjoy the battles with bosses. It lasts longer, and although it's mostly about putting the enemy in the pot, just how much he's gotten, he still has a very decent gradient and each of the enemies is different. Except for the last one who suffers from the traditional syndrome of Japanese final bosses who can not finish in the best, so the fight is dragged for a little while without clear tactics, unless you enjoy it anymore. And something similar can be said about some missions in the game. The action is cool, you have fun, there is always something going on and when not, you watch interesting anime videos. But there are also other missions where you will ask how anyone could think it will be fun. For example, "walking" through a minefield by navigation and the like. There is also the third type of mission that rewards you for the result, for example, how many fellow soldiers you will be able to protect in the fight.

The length of the game itself is not terno and I'm writing it about the first walk, which is about 5 to 6 hours. If you go back to the game, it will even be less of a problem. However, they will also be pleased that the authors have not been spared the added value, which is not very low here. You can find missions that you can do outside of the main campaign, you can also view machine models, and, for many, it will actually be a 3D battle for two players locally (and here's a shame that remaster did not add the online MP). Gradually you unlock more machines and you can put one another in the metal brace exactly in the style of the basic game.

Then there is still a VR mode that you can activate and change the perspective. While the standard game is a 3rd person action, the VR mode takes you directly into the cockpit, and so you look at the first person perspectives. The game is still just as dynamic, but it's just a bit of a locked enemy. The game does look really like PS2, but it is surprisingly good and enjoyable. You should only be alert to the players who are normally in the CoR, as this can be very challenging for them.

For the remake of the Zone of the Enders: The 2nd Runner also says the price is less than 30 euros, which is not bad. And the game itself is definitely not bad, and the tooth of time has not signed very much on it. If you enjoyed it 15 years ago, you will have fun now. If not, the same applies. It does not look the worst (if you do not play in the VR), the dubbing character is very good even for the main character, and the story definitely will be interesting. However, again, as with many other remasters, I could bring something more here in the area of ​​content. Not enough VR mode was enough, but online support for combat mode would be great.

Thank you very much for your support!
.
Žijeme v herní době remasterovej a ta s sebou přináší nejen nové vydání známých a také očekávaných titulů (každý například věděl, že po Crashovi přijde na řadu i Spyro), no také značky, jejichž návrat bychom už ani neočekávali. Nejednou to však vyplývá z nutnosti dané situace. Takový THQ Nordic kupuje obrovské množství značek a aby si udělali "průzkum" mezi hráči, tak je nejjednodušší vydat updatované verzi staré klasiky. No a Konami aktuální kromě PES série nemá ve svém portfoliu nic. Ale opravdu vůbec nic. A tak sáhla do své historie a vytáhla z ní již téměř zapomenutou sérii Hidea kójí, konkrétně její druhou část, která vyšla původně na PS2 ještě v roce 2003.

Zone of the Enders: The 2nd Runner M∀RS je venku na PC a PS4, přičemž pro recenzi jsme sáhli právě po verzi pro PS4, protože s sebou navíc přináší i podporu pro PSVR, která i hráčům, kteří hru hráli před 15 lety, poskytne něco opravdu nové a také trošku nečekané. PC verze zas podporuje Oculus Rift a HTC Vive. Kromě toho však tento remaster samozřejmě obsahuje vylepšenou grafiku, podporu 4K rozlišení a také upravený zvukový design, takže se v této nové verzi dočkáte i podpory prostorového zvuku. Tedy jsou to rozšíření, které od takových Remaster převážně i očekáváte. Škoda, že nepřibylo něco i po stránce obsahu.

Nevím, nakolik má smysl porovnávat hru ještě s první částí, protože to je už opravdu asi záležitost jen pro pamětníky, ale pokud si na ni ještě náhodou vzpomínáte, dvojka už při svém prvním vydání přinesla několik výrazných změn, které ji směřovaly více akční cestou a byla to reakce koji na kritiku právě první části. V této oblasti remaster nic neměnil a zůstal zaměřen přesně stejně, přičemž ani hratelnost nyní v Konami nijak neupravovala, což je jen a jen dobře, protože už v době svého vydání hra patřila mezi ty zajímavější mecha akcie na trhu a ani s odstupem času se toho mnoho nezměnilo.

Hra vás zabere do roku 2174, dva roky po událostech jednotky. Představí však nového pilota jménem Dingo Egret. Ten sice pracuje jako horník, ale v minulosti to byl voják a jeden z pilotů bojových strojů, které se zde nazývají Orbital Frame. Dingo hodil svou minulost za hlavu, ale jak se ukazuje, ta si ho opět velmi snadno najde. Během běžné práce se spolu s dalšími ocitne pod útokem a ve snaze zachránit si krk najde vleze do zapomenutého a zároveň pořádně skrytého mecha. Ukazuje se, že to je Orbital Frame Jehuty, který je výjimečný svými bojovými schopnostmi. Takže asi víte velmi dobře odhadnout, v jaké náladě se nesou první minuty hry po objevení tohoto bojového stroje.

Je to ale hra od Koji, takže víte, že to nebude jen tak (pokud jste někdy hráli například Metal Gear Solid hry). Od něj očekáváte, že s sebou i mecha akce přinese nějaký ten zvrat a určitě ne pouze jeden. To zde samozřejmě nechybí. Dingo se ocitá uprostřed války mezi dvěma frakcemi, přičemž má vazby vlastně na obě a aby toho nebylo málo, jde zde o zničení Země, kterému chce Dingo zabránit. Stojí proti svému bývalému veliteli, který je majitelem sesterského Orbital frame, ale má mnohem více schopností. A i když je Dingo horlivý, aby se vypořádali co nejdříve, nemusí to pro něj dopadnout zrovna nejlépe.

Také forma vyprávění odpovídá tomu, co byste od takové hry čekali. Máte guláš hned z úvodní příběhové animace? To nevadí, protože je průřezem toho, co vás nejbližších zhruba 5 hodin čeká a je postřih ze scén, které jsou teprve před vámi. Jakmile se ale příběh řádně rozběhne, už je to o něčem jiném a je zajímavé sledovat, jak se v rámci vyprávění kombinují scény v herním enginu (kde tedy postavy nevidíte, jen jejich stroje) se scénami v anime stylu, které stále vypadají velmi dobře , až byste je zde chtěli mnohem víc, jestli byste dokonce přáli i film.

Po celou dobu hraní se nedostanete mimo kokpit Jehuty, takže neustále bojujete právě z něj. Hra se však postupně vyvíjí, rozrůstá a otevírá vám další své možnosti. V úvodu se naučíte, jak s Jehuty pohybovat, jak útočit zbraněmi na blízko i na dálku, osvojíte si i nějaké ty speciální schopnosti, no a nesmí chybět blokování. Dlouho si však s touto základní nabídkou nevystačíte, už jen proto, že na vás začnou velmi brzy útočit i silnější nepřátelé, dalo by se říci, že bossové. Oproti běžným dronům jsou vyzbrojeni silnějšími měchy s vlastními schopnostmi. Po poražení každého z nich absorbujete nějakou novou schopnost, která se obvykle týká energetické zbraně, takže například získáte nové typy střel a podobně.

Pak je už jen na vás, abyste správně odhadli situaci a útočili tak, abyste měli v souboji co nejmenší problémy. Některé typy nepřátel vás obkličují, jiné mají zase jinou taktiku. S tím vším musíte počítat. A to je fajn, nakolik je to vlastně ten jediný komplexnější aspekt soubojového systému. Lidé ve vacích se zde sice sekají meči, ale slouží k tomu jen jediné tlačítko a správné načasování, což je obrovská škoda. Alespoň ty modifikace zbraní tak přinášejí variabilitu útoků a také nutnost taktizovat.

I přesto si souboje s bossy budete opravdu užívat. Trvají déle a i když to je většinou o tom, abyste do nepřátel nasypali, kolik se jen vejde, stále to má velmi slušný spád a každý z nepřátel je jiný. Až na toho posledního, který trpí tradičním syndromem japonských finálových bossů, kteří nevědí skončit v tom nejlepším, takže se souboj ještě chvíli táhne bez jasné taktiky, až vás to už ani nebaví. A něco podobného se dá říci io některých misích ve hře. Ty akční jsou v pohodě, bavíte se, neustále se něco děje a když také ne, tak sledujete zajímavá anime videa. No jsou tu i jiné mise, při kterých se budete ptát, jak někomu mohlo napadnout, že toto bude zábava. Například "procházka" přes minové pole podle navigace a podobně. Je tu ještě i třetí typ misí, který vás odměňuje za výsledek, například kolik spolubojovníků se vám podaří v boji ochránit.

Délka hry samotné není žádné terno a to píšu o prvním procházení, které je zhruba na těch 5 až 6 hodin. Pokud půjdete hru znovu, bude to ještě méně i na vyšší obtížnosti. I proto ale potěší, že se autoři nevykašľali na přidanou hodnotu, jejíž zde není zrovna málo. Najdete zde mise, které si můžete plnit mimo hlavní kampaně, také si můžete prohlížet modely strojů, no a překvapením pro mnohé bude vlastně 3D bojovka pro dva hráče lokální (a zde je škoda, že remaster nepřidal online MP). Postupně si odemknete více strojů a můžete si zde dát navzájem do plechové držky přesně ve stylu základní hry.

Pak je tu ještě zmíněný VR režim, který si dokážete při hraní aktivovat a výrazně změní perspektivu. Zatímco standardní hra je 3rd person akcí, VR režim vás zavede přímo do kokpitu a na dění tak nahlížíte z first person perspektivy. Hra je přitom stále stejně dynamická, jen je ještě trošku upraveno lockovanie nepřátel. Hra sice vypadá opravdu jako na PS2, ale hraje se to překvapivě dobře a příjemně. Jen by si měli dát pozor hráči, kterým při VR běžně bývá špatně, protože při takové dynamice to může být pro ně velmi náročné.

Ve prospěch Remaster Zone of the Enders: The 2nd Runner mluví také cena, která je necelých 30 eur, což není špatné. A rozhodně ani hra samotná není špatná a zub času se na ní velmi nepodepsal. Pokud by vás bavila před 15 lety, bude vás bavit i nyní. Pokud ne, platí totéž. Nevypadá nejhorší (pokud tedy nehrajete ve VR), dabing postav je až na tu hlavní také velmi dobrý a příběh rozhodně zaujme. Nicméně opět, jako v případě mnoha jiných Remaster, možná i sem se dalo přinést něco víc v oblasti obsahu. Ne že by VR režim nestačil, ale například online podpora pro režim bojovky by byla skvělá věc.
Děkuji vám za podporu !