#Dobrovolničení v Nicaragua, #stopování, #Eco-spiritualní hostel, #Ometepe #vulcano
25.12.2018
Klaudia brzy odjíždí na týden do Guatemaly na festival. Nechala jsem ji své teplejší věci, prostě tu někde na ni počkám.
Bohužel jediná fotka Klaudie, kterou mám
Hlavní prostor, restaurace El Zopilote
Nevěděla jsem moc co dělat, Christiano mě jako dobrovolnika odmítl. Zachránil mě Lorenzo, mohla jsem za symbolickou pomoc být u něj. Poznala jsem tu moc fajn lidi a pomalu se dokázala aklimatizovat. Nakonec jsem tu byla až do Silvestra.
Měla jsem jich v posteli hodně, dokonce tři až mě málem vytlačili
Vánoční stromeček
Došla jsem k tomu, že lidé tu jsou mnohem vnímavější (ať už vědomě nebo ne) na to co sami vysíláme. Když jsem se začala vnitřně cítit lépe, mít dobrou náladu, usmívat se, najednou všichni byli usměvaví, milí. Už to nebylo otravné pískání, muck chica. Obrovské zrcadlo.
Místní dřevěný kostel
El Zopilote, eco-hotel, a to doslova. Christiano, majitel z Itálie, vytvořil skvělou permakulturu, využívá šedou vodu na zalévání, kompostovací toaletu a mnoho dalšího. Je tu často nějaký program, ranní jóga, odpolední cvičení, cacao ceremonie a mnoho dalšího..
Pomáhá mu k tomu hromada dobrovolníků. Bohužel až moc. Objevilo se jich tolik, že dobrovolníci na kratší dobu museli platit 8$ a více na den. To mi přišlo úplně šílené, bohužel moje limity se situaci se neustále posouvaly. První představa dvou týdnů se posunula na tři a nakonec na měsíc. Místo 8$ jsem nakonec platila 15$ za jinou komunitu s tím, že podniknu intenzivnější práci na sobě. Ranní meditace, jóga, bazén, 3hod pomoci se zahradou apod., kokosy a další boží plodiny každý den a další různé aktivity.
Tahle situace mi dala zabrat, pro mě obrovské ponaučení. Sice ten měsíc měl svůj přínos, zároveň jsem si ho naplno ani neužila, pořád jsem si říkala, že bych měla odejít, že to je strašně peněz. Občas jsme postavení do situace, kdy máme pocit, že se musíme, co nejdříve rozhodnout, často mezi dvěma možnostmi a nedokážeme jít do neznáma a počkat na třetí.
Snad příště nebudu volit mezi dvěma nabídkami, kde si ani jednou nejsem stoprocentně jistá a půjdu prostě dál.
Mimochodem ta druhá možnost byla komunita Pacha Mama v Kostarice. Sice za pobyt neplatíte, ale musíte si povinně zaplatit dva workshopy. Kdyby vás jedna z těch komunit zaujala, napíšu vám více.
V další části z blogu nasdílím svůj život v Inanitah
Tu více fotek z El Zopilote
Kompostovací záchod
Wc na urinu
Zahrádka permakulturní
Plácek na jógu a další aktivity.
Tu se chystala cacaová ceremonie. Mňam. Moc dobře vedená Kate (cvičitelka jógy- jóga s ní mě moc bavila, taková gentle po ránu). Každopádně bylo koukání do očí, hodně objímání, masáž..
Sprcha
Potní chýše Tamazcal, vytvořená pro únorový festival
Recyklace vody
Včely
Dělali dokonalou pizzu :) dokonce veganskou (sýr z platanu)
Můj první jedlý
Pratelja, pokud chcete mít pravidelnější info o nových příspěvcích, můžete mě dát sledovat na mě Fcb stránce. Příště: komunita Inanitah, Vulcano Masaya
www.facebook.com/nastopu