Co nevidí jeden, vyčenichá druhý. / What one does not see, the second one.

Dojídal zrovna opožděný oběd či spíše předčasnou večeři, když ho Ashley svým šťouchnutím do kolene upozornil na pokročilou hodinu a potřebu procházky. Přesný, jako vždy, když jde o jeho potřeby ;-).
Moc se mu nechtělo. Ani ne před hodinou se vrátil ze Šumavy. Jízda po zledovatělých silnicích kolem Kvildy byla dosti náročná. V těch končinách si o jaru mohou zatím jen nechat zdát. Na jižních svazích 30 čísel sněhu, na severních kolem půl metru.
Ashley netrpělivě přešlapoval u dveří, vyzývavě poštěkával a pohybem čumáku zdola nahoru ho vybízel k odchodu. Ty jeho pohyby byly natolik přesvědčivé, že se zvedl od stolu, uklidil nádobí a šel pro vodítko. Sníh kolem jejich domu pomalu mizel. Jen na příjezdové cestě zůstala uježděná ledová vrstva, místy přerušená pramínky tajícího ledu. Opatrně se vyhýbal ledovce i kalužím. Ashley pobíhal okolo a zkoumal i značkoval všechno možné.
Moc pozornosti Ashleymu ani okolí nevěnoval. Vracel se v myšlenkách na dnešní trasu. Jako vždy, míjel plno zajímavých míst, bez možnosti je zaznamenat do mobilu nebo fotoaparátu. Zůstaly mu jen v mysli. Možná je to tak dobře. I když se vzpomínka časem zamlží, uchová si své kouzlo okamžiku, které sebelepší snímek neumí zachytit. Napnuté vodítko jej vrátilo zpět do reality. Ashley byl na jednom místě a očividně jej něco zaujalo natolik, že nereagoval ani na přivolání a ani na lehké trhnutí vodítkem. Přiblížil se k němu, aby zjistil, co ho tak zaujalo. Byly to nějaké kytky. Kytky? A v tuto dobu? Podíval se pozorněji. Jaro!!! Ashley vyčmuchal a obdivoval sněženky. Mladé, čerstvé sněženky. Byl si jistý, že včera tam ještě nebyly. Tak tohle za snímek stojí. Urychlil procházku, zavlekl Ashleyho domu, popadl foťák a dokud bylo aspoň trochu světla, vrátil se ke sněženkám a párkrát zmáčkl spoušť.

P.S.: Asi to nebudou regulérní snímky pro soutěž @petrvl, ale nic to nemění na věci, že i do našeho údolíčka malými krůčky vstupuje Jaro ;-)

Googletranslate from Czech:
He had a late lunch, or rather a premature dinner, when Ashley poked his knees for an advanced hour and the need for a walk. As accurate as ever when it comes to his needs ;-).
He did not want much. Not even an hour ago, he returned from the Bohemian Forest. Driving along the icy roads around Kvilda was quite demanding. In those lands, they can only dream of spring. On the southern slopes 30 snow numbers, on the north about a half meter.
Ashley stepped impatiently at the door, defiantly barking, and pushing the nose from the bottom up to summon him to leave. His movements were so convincing that he got up from the table, cleaned the dishes, and went for a leash. The snow around their home slowly disappeared. Only the driveway was covered by the ice layer, broken by the strands of melting ice. He cautiously dodged glaciers and puddles. Ashley ran around and examined and tagged everything possible.
No attention was paid to Ashley or the surrounding area. He was back in the thoughts of today's route. As always, he passed a lot of interesting places, without the opportunity to record them in his cellphone or camera. They only stayed in his mind. Maybe it's so good. Even if the memory fades in time, it keeps its spell the moment that the best picture can not capture. The tilted leash returned it to reality. Ashley was in one place, and apparently she was interested in something so much that he did not even respond to the call, nor to the light leap forward. He approached him to find out what was so interesting to him. There were some flowers. Flowers? And at this time? He looked more closely. Spring!!! Ashley snorted and admired the snowdrops. Young, fresh snowdrops. He was sure they had not been there yesterday. So this is behind the picture. He accelerated the walk, dragged Ashley's house, grabbed the camera, and as long as it was a little light, he returned to the snowdrops and pushed the trigger a few times.