Dnes odpoledne jsem měla čas a chuť vyrazit zase do přírody .... tentokrát jsem ale vzala i detektor a manžela. Bydlíme kousek od starého židovského města, které navíc bývalo rušnou obchodní křižovatkou. Mám proto vždycky slušnou šanci, že nějakou tu minci najdu. Manžel se sám nabídl, že mi dnes bude nosit rýč a pomáhat kopat, tak proč toho nevyužít ... že jo? ;-)
Uznávám, že tento můj koníček není asi tak úplně typický pro holky, ale mě to prostě baví.
Na polích roste obilí, tam se hledat v tuto dobu už nedá ... nechci si taky proti sobě poštvat místní zemědělce. Začala jsem tedy procházet neudržovanou travnatou plochu podél tratě. První hodinka vypadala docela beznadějně, nikde nic ...
Pak ale detektor začal reagovat a já už podle zvuku tušila, že by to mohla být pravě nějaká mince.
A taky byla...mince z roku 1922 ... radost obrovská
Doma jsem minci pořádně vyčistila a přidala do své "zatím" skromné sbírky, která čítá také několik artefaktů a knoflíků ze starých uniforem.
