stippling /pointilism - progress

Ahoj v rybníčku nebo do rybníčku.)

Jsem zase tady jak jsem slibovala a to i s vysvětlením o co, že se to vlastně pokouším:)
Jelikož jsem minule zjistila, že jsem neposlala žádné náhledy těch abstrakcí, tak jsem je dnes ještě cvakla, sice se fotky úplně nezdařily, ale myslím, že záměr a i nějaké ty detaily jsou vidět.
Tohle celkově pro mě znamená hodně. Trvalo mi totiž celých deset let se k něčemu tak "rozsáhlému"dopracovat.
Po tom co jsem se odléčila jsem chtěla něco udělat, ale nebylo to ono a psychicky jsem to nezvládala. Protože táta prostě umřel na to samé s čeho já se vyléčila. Chtěla jsem udělat něco co by ostatní nějak povzbudilo v jejich boji, nebo v jejich problémech, chtěla jsem, aby lidi viděli, že to jde. Jenže to bylo čerstvé a nápad sice byl, ale neměl úplně jasné kontury a bylo to moc brzo. Taky jsem nezvládala moc soustavně pracovat a neměla jsem vytvořený systém. V chaosu se tyhle projekty dělat nedají.
No a teď jsem měla dojem, že uzrál čas. Ale pojmula jsem to úplně jinak a i téma je jiné a vychází s toho co je pro mě alfa omega. Vychází s jedinečnosti každého jedince. Vychází ze společnosti a z obří masy anonymních identit, které splývají v jednu nevýraznou identitu s nulovou výpovědní hodnotou, jelikož ty částí té masy jsou dokonale vymazané a poslušné (nebo tak alespoň působí- úplně mi to připomíná mikro a makro kosmos:D).
Stěžejní myšlenka těch abstraktních obrazů je v tom, jak společnost pomalu požírá jedince, jeho jedinečnost, jeho originalitu, jeho identitu, toto chci rozpracovat do deseti obrazů. Ta černá má znázorňovat duši, její zákoutí, ( bude zaplněn celý prostor, takže to je ještě také v procesu) mnohavrstevnost a jedinečnosti a na dalších obrazech budu přidávat červenou, jenže ta bude jednolitá, bez odstínů, bez tvarů, bude to jen masa, bude se do té černé vkrádat pomalu, jako když si my nevšímáme jak do nás zasadí semínko a to klíčí. V průběhu ta červená převezme vládu a pohltí aboslutně pohltí tu černou a poslendí obraz bude jen celý jednolitě červený, bez náznaku čehokoliv. Jedinec vymizí a zůstane jen masa, anonymní masa, chladná a přesto plná života (to ta červená). Ty tečky jsem vybrala protože mám tuhle techniku ráda a pak protože mě to uklidňuje a je to takové meditativní a pak a to hlavně, všichni máme stejný základ. A to je taky poměrně zásadní myšlenka té práce.
No a ty božstva mě napadly k tomu, po čase, jakožto složky lidské psyché. Vybrala jsem deset božstev, začla jsem Kálí. Já osobně tyto bytosti vnímám jako konkretizované části lidské osobnosti, psyché. Pro lidi všeobecně jsou emoce etc. neuvěřitelně abstraktní. Takže tyto božstva budou patřit k té černé mase. K originální jedinečné svébytné osobnosti, plné života, vizí, obrazů atd. Jednotlivá božstva budou různou barvou, kterou vyberu intuitivně.
Maluju každý den a jde to;)

Mno a to je tak nějak vše a v hlavě mám ještě jeden nápad, který na to volně naváže. Ten bude o odlišnosti a bude to akrylem na plátno.

A jelikož je tahle práce fakt náročná a zdlouhavá, vymyslela jsem si ještě na odreagování menší práce, taky tečkování. Jsou to a budou to rychlovky, které budou vznikat v průběhu celého toho komplexního procesu.

Tak se tu zas na nějaký čas mějte:)