Vztek

Vztek, zloba, je velice silná emoce. Vybuchuje v našich nervech, zvyšuje nám tlak a dlouhodobě nás ničí. Nejvíce vzteku jsem cítil naposledy před pár lety. Tehdy jsem půjčil kamarádce větší částku peněz na doplacení hypotéky nového bytu, abych jí pomohl k vlastnímu bydlení a ušetřil úroky nacpané nenasytné bance.

V té době to pro mě nebyl problém, bydlel jsem u rodičů a měl našetřeno dost peněz na to, abych jí mohl velkou část půjčit. Kamarádka je spolehlivý, poctivý člověk, takže jsem o peníze neměl strach.
S čím jsem ale nepočítal, byl její přítel, nyní už naštěstí expřítel, který se u ní náhle zjevil a běda, v nestřežené chvíli jí okradl o peníze na byt uložené v obálce ve skříni. Měl jsem jí ty peníze radši poslat na účet... Ale stalo se. A co se stane, nelze odestát...
Zachvátil mě strašný vztek. Ty peníze jsem šetřil několik let poctivou prací v továrně a pak přijde nějaké hovado a ukradne je během několika sekund. A to ještě údajně hrál automaty!
Bylo mi jasné, kde mé poctivě vydělané peníze skončí.
Vzal jsem milou kamarádku a běhali jsme po celém městě po hernách a hospodách. To byste nevěřili, kolik heren tehdy v Plzni bylo. To byly desítky, už jsem to ani nepočítal. A ten hajzl nikde nebyl! Svíral jsem bezmocně pěsti.
Nakonec jsme to vzdali. Kamarádka odešla domů s tím, že půjde na policii.
Mě strašný vztek neopouštěl. Musel jsem to ze sebe nějak dostat. Odjel jsem na konečnou autobusu a zašel do opuštěného lomu v lese. Supěl jsem při tom jako zvíře.
V lomu jsem popadl kameny a začal je drtit o sebe a mlátit s nimi o skálu. Pískovec se drobil a písek létal všude kolem mě. Sprostá slova, které zde ani nebudu publikovat, jsem řval na celý les. Vařila se mi krev v žilách. Popadl jsem klacky, které se válely opodál a rozlámal jsem je na kusy. Mlátil jsem s nimi do kmenů stromů a řval.
Musel jsem to ze sebe dostat...
Druhý den jsme došli znovu na policii. Ta o pár dní později grázla dopadla. Stihl nacpat přes osmdesát tisíc do automatů za jediný večer!
Byl přitom v herně nedaleko kamarádčina domu, kterou jsme jako jedinou vynechali...

Druhý den jsem z banky vybral ještě jednou ukradenou částku. Nemohl jsem kamarádku nechat na ulici...

Později proběhly soudy a exekuce. Volali mi kriminalisté a ověřovali si moji půjčku. Grázl vše postupně zaplatil a kamarádka mi splatila i celý dluh z prodeje domku po dědečkovi.
Konec dobrý, všechno dobré. Přátelé jsme stále. A odnesli jsme si veliké, převeliké poučení do budoucna...

Můj vztek byl tenkrát spravedlivý. Ale bylo třeba se ho zbavit a začít chladně uvažovat. Líbilo se mi, jak v seriálu Vlak dětství a naděje úžasný herec Stanislav Zindulka jakožto Josef Pumplmě běhal, aby se zbavil vzteku. To byla dobrá cesta. Ale ne vždy se člověk může rozběhnout a zanadávat si. Třeba v práci to není možné.
A jak se zbavujete vzteku vy? Dusíte ho v sobě a nebo vybuchnete?

obrázek: pixabay.com