Chůze a běh naboso

Já sem v nedávném článku psal o nějakých základech chůze a běhu. Prodral jsem se skrz nějaký definice a protože jsem tímhle tématem nadšen (netušil jsem, kolik věcí se dá studovat na tak zdánlivě jednoduchým pohybovým vzoru), tak v něm chci pokračovat.

Častou otázkou, kterou řeší celá řada lidí je, jestli chodit a běhat naboso, nebo v kvalitní běžecký obuvi (ať je tím míněno cokoliv). Protože si mě po posledním výšlapu na Sněžku, kdy jsem zkusil jít celou dobu nahoru bos, našli lidi zabývající se bosochodectvím (převážně, někteří jsou i dlouhodobý běžci), tak jsem vystaven oboum táborům (těm pro, i těm proti). A je to dobrá škola. Na posledním semináři s Josefem Švermou z Chi runnigu se tohle téma taky naťuklo. Poziční metoda běhu Nicholase Romanova (v češtině vyšla kniha pod názvem Běžecká revoluce) se přirozeně taky obuví zabývala a já osobně si už dva roky střídavě s chůzí a během naboso hraju. Takže tady jsou moje dosavadní poznatky.

Chůze i běh naboso jsou bezva nástroje, ALE!

Jako s každým nástrojem se s nimi musí zacházet s rozumem. Člověk by měl reálně zvážit svoje možnosti, nebo by si měl najít člověka, který mu v tom pomůže. Protože pokud má za sebou 30 let historie v obuvi, má sedavý zaměstnání a jezdí na kole (což je mimochodem další sedavá aktivita), asi těžko mu lze doporučit, aby zahodil boty a šel se projít (nebo nedejbože proběhnout) bosky třeba po betoně. Začít je třeba pomalu. Po troškách. Ideálně v terénu, kterej dobře zná. Super je samozřejmě vlastní zahrada. Člověk ví, jaký nástrahy a kde ho čekají. Když si po nějakým čase na chůzi naboso přivykne, může zkusit i těžší terén v podobě kamenitý cesty. Všichni totiž určitě dobře víme, že noha u kotníku, to je změť spousty kůstek, šlach, vazů, svalů a v neposlední řadě nervů. Na chodidle je velká spousta nervových zakončení a nervy milují co? Podněty. Čím víc podnětů, čím víc impulzů, tím líp. Chůze po kamenitým terénu je taky skvělá masáž. A pokud takovej terén k dispozici nemáte, zkuste následující tipy: https://steempeak.com/@bodie7

Po takový tyči se v pozdější fázi, kdy už je noha "otrkaná" dá i chodit. Případně na ní minimálně stát. Potrénujete i balanc a noha tak bude i sílit.

Samostatným problémem jsou pak všelijaký dysbalance a zranění, který si s sebou neseme tím, že jsme zkrátka a dobře ztratili kontakt s vlastním tělem. Já znám třeba spoustu lidí, který choděj naboso (jako že doma, na návštěvách a tak), protože to sleduju a všiml jsem si, že lidem sundáte botu a ono se nic nezmění...Inteligentní noha se zpravidla přizpůsobí. Takže jakmile sundáte někomu botu, téměř instantně přestane dopadat na tu zadní část paty a začne chodit přes malíkovou hranu. Takovej dopad je mnohem jemnější. Jenže jindy to prostě nefunguje a boty neboty, člověk dupe s každým krokem na patu, jak smyslů zbavenej. Kdybych dostal korunu za každýho člověka,u kterýho sem viděl při chůzi i běhu došlap na zadní část paty a stěžoval si na kyčle, tak už mám možná i na 1 steem. :)

V takovým případě je podle mě třeba dostat do chůze zpátky (aspoň) rotaci z kyčlí (kyčle rotují podél osy páteře), která nám sakra chybí, protože jsme buď v oblasti pánve stažený a nebo, jak říkal Josef Šverma "přeuvolněný" a chybí nám stabilita...

Mně se chůze a běh nepozdává ještě v jedný oblasti a to je zmíněnej bordel, střepy v ulicích a tak dále. Ano, noha si po čase vytvoří něco, čemu bosochodci říkají "podrážka". Kůže zhrubne a není tolik náchylná k poranění. Na druhou stranu je to vykoupeno měsíci až roky šlapání na věci, který můžou do těla zavést infekci. To je prostě fakt. Pokud jdete úplně bez podrážek, riskujete holt zranění, který může bejt fatální. A to mi, se vší úctou k bosonožcům, za to nestojí. Zvlášť ne v dnešní době, kdy není problém si doma podle youtube vytvořit obyčejný sandále, nebo si koupit tzv. barefoot boty. Proč chodit po centru Prahy, kde se schovává ledaccos naboso místo v sandálech, to je pro mě záhadou...Já sám jsem samozřejmě zkoušel i běh a několikrát jsem si tak nepříjemně ukopl palec o kanál, nebo si odřel nohu, že už to dál nehodlám podstupovat. Na deseti kilometrech můžu udělat 9 999 kroků naprosto v pohodě, ale jeden špatnej krok může znamenat dny, týdny nebo měsíce léčení. Risk reward ratio je pro mě záporný...

Co se týče obuvi pro běh, souhlasím s názorem Švermy, Romanova i několika českých fyzioterapeutů, jejichž jména si teď nevybavim, že rozumným kompromisem mezi klasickou objemovou botou (se vším tím pružením, odpružením a stabilizací, kde noha v podstatě spí, protože nemá důvod pracovat) a barefoot botou, je bota minimalistická. Je několik věcí, který je důležitý si pohlídat. Jednak by bylo dobré, kdyby se bota lehce dala ohýbat v přední části, aby mohli prsty v botě fungovat. Zjistíte to jednoduše tak, že botu vezmete do ruky a malíčkem druhé ruky zatlačíte zespodu na špičce podrážky směrem k tkaničkám. Bota by se v přední části měla snadno ohnout. Pokud ne, je to tvrdá obuv a na takovou bych si dal velký pozor.

Bota by taky měla být ohebná, měkká po celé délce, takže když chytíte jednou rukou takovou obuv za patu a druhou za špičku, měli byste být schopní s ní rotovat proti sobě.

No a taky by bylo podle mě vhodný si koupit botu, kde prsty můžete roztáhnout od sebe, když se nazujete. Kde se přední část nohy nestlačuje k sobě. Poslední radou pak je, pořídit si zhruba o číslo větší obuv, protože noha v botě při běhu nateče, jak se do spodních končetin hrne krev. Šverma nám dokonce říkal, že boty by se měli před během (při tréninku, ne závodě) zavazovat tak, aby člověk byl schopen se z boty vyzout a zpátky se nazout bez toho, aniž by musel rozvazovat tkaničky...

Každý si ale tohle téma musí v hlavě srovnat sám. Já osobně chodím a cvičím naboso celkem často. Pokud jsem v terénu, kterej dobře poznám a vím, co mám čekat, jsem úplně bez bot. Na ostatní "výlety" (ať už pěší, nebo běžecký) si beru obuv. Někdy barefoot a jindy "normální" běžnou křusku. Postupně ale hodlám obuv měnit na minimalistickou, protože mě osobně tohle téma baví a z mýho hlediska dává smysl, aby noha pracovala spíš, než aby za ní pracovala bota. Naprosto ale chápu, že někdo to má přesně opačně. Obojí má svou cenu. Záleží, jakou z nich je člověk ochoten zaplatit...