Pochod Praha-Prčice II

Včera jsem napsal pár slov k pochodu, protože byla skoro škoda nezneužít Actifit, když už jsem nachodil bez mála 50k kroků. Ale po celým poměrně náročným víkendu jsem byl unavenej jako kotě (a pořád docela jsem) a tak můj report nestál za moc. Dneska se pokusim to napravit...

Z Pardubic jsme vyráželi v 6 ráno, takže vstávačka byla časná. Den předtím jsme ještě ke všemu v Praze strávili celý den na jednom pohybovém semináři, kde jsme toho docela dost nacvičili, takže únava se rychle kumulovala...Cestou jsme nabrali pár přátel a vyrazilo se do Sedlčan, které jsme si stanovili za náš start. Začínalo se u místního gymnázia, zaplatili jsme startovné 40,- a kolem deváté jsme vyrazili na trasu. Já naboso, přičemž svoje Vivo barefoot jsem měl připravené v batohu kdykoliv k dispozici.

Co mě na první dobrou překvapilo, bylo množství kopců. Možná kdybych si dopředu prohlédl profil trati, nepřekvapilo by mě to. Ale kousek od Prahy jsme prostě všichni nějak očekávali celkem rovinu. Po ní jsme ale snad pocitově ani nešli. Jen nahoru a dolů. A pak nahoru a pak dolů...od začátku do konce. Nebylo to nikterak dramatický převýšení, ale když jde člověk naboso a sem tam dolů po štěrkových cestách, ono se to po čase projeví. A bohužel, přesně to se mi stalo. V teple které panovalo, s mojí zjevnou nezkušeností a štěrkem, začali trpět nohy. Než jsem po 15 kilometrech obul boty, stihl jsem si způsobit pár puchýřů a hlavně mě začali pálit plosky nohou. Zejména cesty dolů se začali měnit v nekonečný úseky. Slíbil jsem fotku, ale ono to stejně není vidět. Je to zkrátka podobnej pocit, jako když si (lehce) spálíte jakoukoliv jinou část kůže. Nepříjemně to při dotyku pálí.

Zbytek trasy jsem si tak moc neužil. Uznávám, příroda je krásná. Ale tak nějak si jí těžce vychutnat, když máte před sebou další 4 hodiny chůze s bolavýma nohama, pak cestu autobusem z Prčic na začátek trasy a nakonec přes dvě hodiny cesty autem domů jako řidič. :)

Co je na trase příjemný, to je množství občerstvení. Po každých pár kilometrech narazíte na někoho, kdo točí pivo, malinovku (nebo jinou limonádu), prodává uzeniny, domácí bramboráky. Což je super zpestření, lišící se třeba od běhu. Na 15 kilometru půlmaratonu jsem třeba na domácí bramborák ještě nenarazil. Ale možná běhám špatný půlky. :)

Suma sumárum jsem si opravdu myslel, že lehce přes 30 kilometrů chůze bude taková pěkná delší procházka. Nebyla...Vlastně se nedivím, že pořadatelé se od 50 kilometrů výš sichrují zdravotní prohlídkou. Jít včera tak dlouho, asi bych vzdal. Na trati jsme už takhle byli zhruba 7 a půl hodiny. K mýmu překvapení potkali cestou celou řadu dost ožralých jedinců (jak ti to dokázali ujít nechápu) a do cíle na náměstí v Prčicích, dorazili už celkem unavení. Dostali jsme zaslouženou botičku, poslední razítko do mapky, někteří se posilnili posledním pivem a vydali se na cestu domů.

Příště bych určitě nerad opakoval letošní chyby. Zvolil jinou trasu, protože jít dvakrát tu stejnou si nedovedu moc představit a rozhodně bych tentokrát pochod nepodcenil. Je to dlouhý výlet. Krásný, ale dlouhý. :) Příště zkrátka jinak a lépe!