Máme více než pět smyslů

Designed by Freepik

Každý je snad dobře obeznámen, že máme pět základních smyslů. Někdy je ale snadné zapomenout, že jich je mnohem víc, i když víme, že některé úkony prostě klasickými smysly nevysvětlíme.

Video s českými titulky na amara.org.

V mateřské škole jsme se učili, že existuje pět smyslů: zrak, sluch, hmat, chuť a čich.

Aristotelés je definoval ve své knize O duši (De Anima). Napsal: „Můžeme si být jisti, že neexistuje více než pět smyslů.“ Od té doby se je tak učíme, ale…

Kdo nás přesvědčí, že starý Řek měl pravdu?

Naše schopnost „vnímat“ je nadmíru složitá. Když Aristotelés přišel s konečným seznamem, propojil smysly s vnějšími „smyslovými orgány“. Jenže podle moderní neurovědy v tom je mnohem víc.

Když zavřete oči, přiložte prst k čelu, nedotýkejte se ho. Jak poznáte, kde máte prst? To protože máte polohocit, též propriocepci.

To byl Bruce Durie, skotský genealog a autor knih o smyslovém vnímání. Můžete otevřít oči. Když se postavíte a trochu se projdete, zakopnete o vlastní nohu? Snad ne. Váš zrakový smysl vám zabraňuje narazit do zdi, ale propriocepce říká mozku, v jaké poloze jsou nohy, takže můžete chodit bez zakopnutí. Zároveň je to odlišné od vnímání země pod nohama.

Vědci se domnívají, že tento smysl pracuje s receptory v kloubech, ve vazech a svalech, díky kterým máte povědomí o svém těle. Proto vás trenér burcoval, abyste sledovali míč. Nemuseli jste sledovat ruce, abyste míč chytili.

To není vše. Existují skutečně dlouhé seznamy dalších smyslů, které se liší podle toho, jak je zadefinujeme. Podle rozšířené definice jsou smysly omezené na pět smyslových orgánů. Co ale ostatní orgány? V uchu máte dva smyslové orgány a každý z nich má odlišnou funkci.

Jeden zachytává zvukové vlny pro sluch a druhý udržuje rovnováhu neboli ekvilibriocepci. Můžeme stát vzpřímeně, protože máme ve vnitřním uchu vestibulární aparát. Je složený z kapalinou vyplněných polokruhovitých kanálků a krátkých chloupků, které zachytávají pohyb. Mozek spojuje signál z vestibulárního aparátu s dalšími signály, a tím udržuje rovnováhu.

Zkuste stát na jedné noze. Jednoduché, že? Nyní zavřete oči. Se zavřenýma očima to je obtížné, alespoň bez cviku. Zrak nám pomáhá k rovnováze, protože umí rozpoznat orientaci okolního světa. Částečné spoléhání na zrak je také důvodem nemoci z pohybu (kinetózy). Když se pohyb okolí neshoduje se signály, které zasílá vestibulární aparát do mozku, jste dezorientovaní. Odstupme od orgánů. Seznam smyslů začíná narůstat, jakmile smysly definujeme podle receptorů v těle.

Pravděpodobně bychom museli uvést tisíce smyslů založených jenom na čichu. Nebo bychom mohli zavést podkategorie podobně jako u chuti, u které máme zastarale zmapované chuťové oblasti.

Hmat můžeme také rozdělit do podkategorií. Když setrváte rukou na zapáleným sporákem, cítíte teplo, aniž byste se ho dotýkali. To je termocepce. Potřebujete zcela odlišnou skupinu receptorů v kůži, abyste rozpoznali teplotní změnu. Můžeme rozlišit i tlak nebo bolest. Jedná se o různé vjemy založené na různých receptorech, které vysílají signály do různých částí mozku.

Vyjmenování pouhých pěti smyslů má za následek, že zanedbáváme spoustu věcí, které nás denně udržují při životě. Ani nebudu začínat o smyslech, které nemáme. Vyvstává proto otázka. Spokojíme se s naučenými pěti smysly?

„Je to jen zkratka. Myslím, že těch pět – ty klasické – nefungují jen tak, jak se o nich říká. Záleží na vnějším světě.“ —Sophie Scott

V mládí nám učení se pěti smyslům pomáhá zorientovat se ve světě kolem nás. Tyto smysly jsou založeny na vnějších podnětech. Protože si je můžeme spojit s viditelnými orgány, je snadné je odzkoušet ve třídě. Můžeme se dotýkat předmětů, poslouchat hudbu, vidět třídu, cítit květinu nebo ochutnat oběd. Ale co se stane, když pocítíme teplo nebo chlad, když ztratíme rovnováhu a upadneme? Tyhle smysly těžko ignorujeme, ale nemůžeme je označit za ty, které se učíme.

„Nejsme si moc vědomi, jak složitá jsou při pohybu naše fyzická těla a jaké procesy během něho probíhají. Jakmile o tom začnete přemýšlet, pak musíte přemýšlet i o smyslných cítěních uvnitř těla.“ —Sophie Scott

Naučit se pět základních smyslů je dobrým začátkem. Ale příště, když si nakopnete palec, zamyslete se nad tím, co vnímáte. Jde o jeden ze smyslů, které vám ve školce zatajili.