Kyberkultura

Vědecká obec se internetem začala zabývat až s jistým odstupem, a když vezmeme v potaz, jak dynamicky se měnící prostředí světová informační síť je, tak po opravdu dlouhé době. Když teď mluvím o vědcích, myslím spíš humanitní vědy, technici se s akademickým světem moc nepárali a prostě si hráli po svém. Mimochodem internet tak, jak ho známe dnes, vlastně vznikl v CERNu, když si vědci opravdu jen hráli (viz třeba zde). A jedním z úplně prvních teoretiků internetu byl Pierre Lévy, tak trochu cyberhippie, jehož kniha Kyberkultura byla minimálně do dot-com bubliny biblí všech internetových nadšenců. A nedivil bych se, kdyby inspirovala i spoustu čelních představitelů současného kryptosvěta.

Lévy vidí kybersvět očima Williama Gibsona, ale zatímco druhý jmenovaný je tak trochu pesimista a navíc, soudě podle jeho postav a příběhů, na hodně ujetých drogách, Lévy si spí zažívá hezký trip, Se vší úctou k němu. Internet je místem, kde kolektivní inteligence, prakticky nekonečné tvůrčí možnosti a svobodný pohyb umožňují posunout mezilidskou komunikaci a vědění celého lidstva (a tím pádem i celou společnost) na úplně jinou úroveň. Ale pozor, se vší akademickou důstojností, tak, aby ho kolegové z univerzit, na kterých působil, mohli brát vážněji než třeba Johna Lennona.

Kniha prvně vyšla v roce 1997. V té době byl samozřejmě internet záležitostí společenské a intelektuální elity západního světa, navíc jen těch jedinců, kteří měli opravdový zájem o technologie. Z dnešního pohledu se jednalo o extrémně drahou záležitost, pokud si spočítáte cenu za přenesená data a náklady na pořízení veškerého hardware, který uživatel k připojení k internetu potřeboval. A tak byl internet a další sítě, například legendární BBS místem setkávání absolutně nereprezentativního vzorku populace. Což se samozřejmě nutně promítlo do způsobu komunikace na něm, a ještě více do výběru témat, která byla komunitou probírána. Lévyho dojem tak byl nutně výrazně zkreslený, což sice přiznává, ale podle mého názoru adekvátně nereflektuje.

Přesto při čtení knihy, kterou vřele doporučuju, narazíte na jisté paralely se současností, hlavně s projekty, jako je třeba Wikipedia, kryptoměny, Steemit jako celek nebo jako příklad par excellence, místní projekt Utopian. Všechny uvedené příklady jsou krokem od autoritativního a reklamou prostoupeného internetu (nic proti komerci, bez reklamy by internet těžko zažil svůj boom, ale Lévy si mimo jiné pochvaloval, že i díky nákladnosti datových přenosů není na reklamní sdělení prostor. Hádám, že ze stránek, na nichž reklama tvoří i více než polovinu obsahu, a kde se třeba sama od sebe spouští reklamní videa, Lévy radost nemá), který se vrací k Lévym opěvované univerzalitě a svobodnosti.