Dobré a špatné děti

^Pixabay

Před nějakou dobou se na jednom „maminkovském“ fóru objevila diskuse o adopci dětí. Pod touto diskusí se objevily i komentáře, které adopci dětí ženám rozmlouvaly. Ale proč? Spoustu lidí má adopci spojenou s dětmi z dětských domovů.

V dětských domovech však nejsou kvalitní děti, nalézá se tam jen „vadné zboží“. Do dětských domovů se totiž dostávají jen děti „feťáků, zlodějů a asociálů“, případně ještě grázlové a tací, které v normální rodině rodiče nestrpí. Z těchto dětí tedy nikdy nevyrostou dobří lidé, budou z nich opět jen „feťáci, zloději, alkoholici a asociálové“.

Dobré versus špatné

---

Dobré děti jsou ty, které jsou poslušné, slušně vychované, nikdy nevyvedly žádnou klukovinu a samozřejmě vystudují vysokou školu. Špatné děti jsou ty, které neumí ani pozdravit, znají alespoň jedno sprosté slovo, ve škole mají známky horší než jedničky, nikdy z nich nic nebude a rostou jen pro kriminál.
Jak však tyto děti od sebe rozlišit, třeba na ulici, z dálky? Rozeznáme je od sebe?
Je možné na první pohled rozlišit slušně vychované dítě od vyloženého grázla, budoucího lékaře nebo doktora práv od budoucího kriminálníka?

^Pixabay

Děti a dospělí

---

Děti jsou především děti. Maličké jsou povětšinou všechny rozkošné a roztomilé. Později občas zazlobí, někdy jsou drzé nebo neomalené, občas mohou vyvést i nějakou tu klukovinu. Později se často snaží vypadat dospěle a nesnáší, když je někdo nazve dítětem. Nic to však nezmění na faktu, že se jedná o děti.
Některým dětem jde učení lépe a jiným hůř. Některé děti běhají po lese, po hřišti, neudržíte je na místě a bez pohybu se zkrátka neobejdou. Jiné děti nevytáhnou paty z domu a hltají jednu knihu za druhou. Jsou děti, o kterých nikdo nemůže říci křivého slova a na druhé straně jsou děti, které se přimotají ke každému průšvihu.
Děti se mezi sebou povětšinou dělí na kamarády a na ty ostatní. Dospělí však dokáži dělit děti na dobré, špatné, grázly, na ty které to v životě někam dotáhnou a na ty které nikdy nic nedokáží a rostou pro kriminál. Dokáží však dospělí děti opravdu zařadit do té správné škatulky?

^Pixabay

Jasná a nejasná budoucnost

---

V dobách dávno minulých bylo mnohem očividnější, kdo bude mít růžovou budoucnost a kdo bude třít bídu s nouzí. Dnes to již tak očividné není. Dítě bohatých rodičů může nakonec skončit třeba ve vězení a dítě z chudé rodiny se může stát třeba nejlepším kardiochirurgem na světě.
Dítě, které se neumí chovat, chodí za školu a prolézá jen tak tak, může klidně dostat rozum, zamyslet se nad sebou i nad svým životem a může se stát vyhledávaným právníkem nebo truhlářem. Zato i premiant může sklouznout k drogové závislosti a namísto zářné budoucnosti může zemřít jako velmi mladý, bez blízkých kolem sebe.
Kdo však je takový jasnovidec, že na první pohled rozezná budoucí osud dítěte?

^Pixabay

Dětský domov

---

Dětský domov není shromaždištěm beznadějných případů. Naopak, má být místem, které i dětem bez rodiny (nebo těm, které ve vlastní rodině vyrůstat nemohou) dá možnost připravit se na budoucí život, hodnotný a kvalitní. Ne vždy je to jednoduché, ne vždy se to podaří, ale stejně je tomu přeci i v rodinách. Zkoumal někdo z těch, kteří kritizují děti z dětských domovů nebo domovy samotné, například statistiky odsouzených? Opravdu jsou věznice plné bývalých dětí z dětských domovů? Opravdu sklouznou k drogové závislosti jen děti z dětských domovů?