Slovo

Slovo je to co naši společnost spoutává, neúplná komunikace. Sice máme širokou paletu slov, ale v běžném životě si vystačíme s pár slovy. jejich kombinace spouští naše emoce, cloumou námi jak se jim zlíbí. A přitom náš popis okolí je tak omezený. Češtin má zhruba 300 000 slovních kořenů. Ale opravdu se svět skládá jen z 300 000 různých věcí? Třeba Eskymáci mají hodně slov pro sníh třeba tady jich najdete 30, ale dozajista to nejsou všechny protože mají 400 přípon a tak je tvoří nějak tak organicky.

Slovo je jen omezená část lidské komunikace, které dáváme moc velkou moc. Píšeme v něm zákony které nás řídí a vůbec dáme na něj až moc. Sluch totiž je jen nepatrná část našeho vjemového spektra. Třeba takový zrak tvoří až 80% našeho vnímání. a přesto nejsou zákony napsány v obrázcích. Přes to všechno je slovo tak nějak podstatné. A není to tak jednoduchá věc, neb když se narodíme tak slovem nevládneme, musíme se ho nejdříve naučit.

Už si jenom vemte z čeho se slova skládají, z písmen a těch je už teda setsakramentsky málo. Já vám prostě nevím, to opravdu naše hlasivky umějí jen tak málo zvuků a nebo jsme to zapomněli protože jsme od mala indoktrinováni jazykem který se tu tak nějak převaluje z místa na místo. Je v zásadě pořád stejný ale tu tam ho ovlivňuje nějaká cizí verbeš co nám přes hranice přeskočí ať už chtěně a nebo nechtěně. A to nemluvě o dnešní mediálně internetové době. Ta tomu dává na frak. Moje psaná řeč je prachmizerná a nějak jsem si s tím vystačil a nečílím se když mě někdo opravuje, protože vím že píšu jako prase. Ale když já už poslední dobou v novinách nacházím hrubky, tak si říkám kam že to ten náš jazyk se svými slovy tak úprkem směřuje. Moderátoři zas mluví jako kdyby byly ve čtvrté cenové a ne v kulturní televizi.

A když se kouknu na ty zákony tak už vlastně nevím jestli je to vůbec česky a co tím básník chtěl říci. Občas si potřebuji nějaký přečíst a stane se mi velice často že čtu a čtu odstavec dokola a ne a ne pochopit co tam říkají. Pak se nemůžeme divit že ani právníci sami neví jak to má být a nakonec to končí u ústavního soudu. A vůbec k zákonům pak ministerstva musí vydávat prováděcí vyhlášky aby bylo jasné co se má dělat.

Články o tom že "na začátku bylo slovo" tu už padly, ale i tady se musím pozastavit na tím jak to stou biblí je. je to sice nejvydávanější kniha, ale kolik těch různých interpretací toho textu vzniklo, kolik různých církvích je. Tak mi to celé přijde že to prostě s tím slovem je víc nejasnější než bez něho.

Když se na vás někdo usměje tak víte a to přitom se může smát všelijak a vy stejně víte. Možná že by naše společnost měla začít vyučovat i jiné formy komunikace než je jen slovo, možná by bylo méně vále, více klidu a lidi by byli šťastnější.