Měla jsem hovor s Honzou, tento můj kamarád je velmi neobvyklý, dokáže mě často překvapit, není to ledajaký kamarád. Je to můj bývalý učitel stavebního inženýrství v rozvojových zemí. Je to takový neposeda, může za to, že v Himalaji stojí Sluneční škola
http://www.surya.cz/projekt-slunecni-skoly
Co tím chci vším říct, přes tohle všechno mě překvapil a pobavil, když mi řekl, že bude dva týdny na Islandu provádět české turisty po nejfrekventovanějších místech. Tak díky této shodě náhod, hlavně té, že jednu noc byli v hotelu u mě na "vesnici", jsme se setkali. Ukázala jsem mu, jak se sbírají brusinky a on mě ukázal, že to nejsou brusinky. Pokud jsem někomu tvrdila, že jsem sbírala brusinky, lhala jsem. Nevědomě, jinak mi věřit můžete :D. Byl to ostružiník moruše.
https://duckduckgo.com/?q=Rubus+chamaemorus&atb=v133-4__&t=cros&ia=images&iax=images
S další skupinou odjížděl příští sobotu, ale to mě nenapadlo, že bych je stihla, když jsem teprv v pátek končila s prací. Lákal mě na Blue Lagun. Velmi populární turistický hotpot.
Docela vystihující fotka Lagoon tu:
https://www.tourist-destinations.com/2013/02/blue-lagoon-iceland.html/amp
Naštěstí Begga mi nabídla, že mě odveze na sever, že tam jede za Gunni. Trochu se smutkem se ještě stíhám rozloučit s Martinem a opouštím krásný zalesněný východ. Ráno po snídani mě hodily na jednu silnici, že to prý budu mít jednodušší na stopa, no nevím, heh. Pršelo, vítr, zima, těžký batoh..než jsem se dostala na hlavní, díky asi 4 autům, hodinu a půl jsem mrzla.
Na number ONE, tam už to sviští, ráj stopařů, max 5minut a hned už sedím v dalším autě. Gunni mi nabízela ať s nima klidně ještě noc zůstanu, že aspoň uvidím setkání koní, ale já vnitřně věřila, že bych tu Lagunu mohla stihnout. A taky že stihla :D. Nu, co vám budu povídat, luxus, hromada turistů, ale za ty prachy by mi to nestálo. To raději tu moji vanu, jestli si ji pamatujete z vyprávění. Ale i tak jsem opravdu vděčná za takovej zážitek, to se jen tak nepoštěstí :). S díky vyprovazím Honzu a turisty na letiště. V půl jedné odlétají a já si rozkládám karimatku pod schody. Zkouším spát. No, nepokoušejte se o to!! Asi po dvou hodinách tam přišla nějaká pracovnice, že tu není žádný camp a ať hned všichni vstaneme..chm, kde má člověk v 1 ráno sehnat camp :D. Potměšile se jí na to i ptám. Nakonec se snažím prospat opřená o batoh.
Má ložnice na letišti
Toho je si další den všimla (nevim jestli to tam bylo už před tím než nás vyhodili).
Ráno se dostávám stopem z letiště díky jednomu gentlemanovi z Polska pracujícím ve vegan restauraci. Pokud mi to vyjde, další den se tam podívám.
Golden circle
Po něm u začátku Golden circle, mě nabírá milá energetická dáma v důchodu, vypráví mi o svém životě, o Islandu. Prý doufala, že narazí na stopaře. Ukázala mi místo, kde se oddělují zemské tektonické desky. Dává mi vegan bagetu a loučí se se mnou.
Každý rok o 1cm širší, huh.
Pomocí dalšího stopu jsem dorazila na místo s gejzírem, pak vodopád a konečně Hveragerdi. (U těhlech předposledních stopařů, myslím že ze Španělska, jsem v autě usnula). Od Hveragerdi poctivě bojuji a šlapu se svou bagaží do kopce. Tak konečně nacházím, na co jsem měsíc čekala. Hot river, do které se v jednom bodě vlévá studená říčka, v tomhle místě jsem si lebedila.
Je třeba projít skrz
Malej ráj, kterej stojí za ten výšlap
Neplánovaný vodopád
Gejzír, pufá skoro každých 5-15minut
Takové ty malé tůňky po cestě (lehce vařící)
Dá se vyjít na kopeček
Nazpět do Keflavíku mě vzali jedni milí Američani, vím že se opakuji :), ale Amíci cestovatelé, jsou zlatí. Na rozloučenou mi dávají flašku vína, kterou už prý nemají šanci vypít. Beru ji aspoň jako dárek pro jednoho Islanďana, u kterého mám možnost přespat, kamarád těch, u kterých jsem bydlela.
Tím se moje epizoda Island chýlí ke konci. Mám pocit, že to opravdu vše dopadlo, jak nejlépe mohlo, tak jak jsem si to přála a zároveň ani nedokázala představit.
Ráno v kavárně, kde pracují Češi, píšu část blogu (tu kterou stejně musím přepsat :D) a hurá opět na letiště. Tentokrát busem, dostala jsem pár lístků od Beggy.
Místní kavárna
Brzy na viděnou, už z USA, má první cesta z Evropy.