Procházka / Walk.

Google translate from Czech:
Unplanned leave. What about him? Just to be at home or go out into the countryside? He overcame his laziness and preferred the second variant. His steps went automatically to the pond in the neighborhood. He wondered if the last melting of the snow had filled the missing half a meter of water to its full state.

Upon coming to the pond, he was pleasantly surprised. The pond level still covered the ice, but the water ran exactly to where it was. Today, the stump laughs only from the boat.
Everywhere he ruled lazy before spring calm. The golden sun sent the arrows of its rays to a wide area. The local ducks apparently tired of cold, cold water, so they warmed themselves in the sun, on a small floating pier at the dike. They did not even disturb the pump for aeration of water.

Slowly he left this sun bath and set out into the woods. There was a shadow here, only in places disturbed by penetrating sun rays. In the sunny places, the earth slowly woke up from the ice grip.

It will take some time before he relaxes quite a bit and starts to make a typical, very heavy, spring scent. There was still winter cold in the woods. He walked slowly to the edge of the woods. Here the promise of spring was more prominent. Pickled leaf buds gave an idea of ​​a waking lemon.
His silent and slow walk was rewarded by a look at the dead bumblebee, a flock of bastards flying from a branch to a branch, and a few scythes dangling the fallen leaves in the pursuit of food. Beneath one of the hazel shrubs he could see the raging ears. The hare sensed the presence of an intruder and pushed himself to the ground so that he could disappear as quickly as possible.
Depending on the direction and length of the shade of the lonely oak, he knew he was approaching the noon. Time to prepare lunch. He glanced at the sunny edge of the forest, the hare beneath the bush and the birds. He turned his step toward home. He was accompanied by a pair of wild goose and high on the sky of a circling bird.

Neplánované volno. Co s ním? Jen tak se flákat doma nebo si vyjít do přírody? Přemohl svou lenost a dal přednost druhé variantě. Jeho kroky zamířily automaticky k rybníku v sousedství. Byl zvědav, jestli poslední tání sněhu doplnilo chybějícího půl metru vody do plného stavu. Po příchodu k rybníku byl mile překvapen. Hladinu rybníka sice ještě pokrýval led, ale voda sahala přesně do míst, kam měla. Dnes už by smějící se pařez vyfotil jedině ze člunu.
Všude vládl lenivý před jarní klid. Zlatavé slunce vysílalo šípy svých paprsků do širokého okolí. Místní kachny zřejmě unavila ledově chladná voda a tak se vyhřívaly na slunci, na malém plovoucím molu u hráze. Nerušilo je ani čerpadlo zajišťující provzdušnění vody.
Pomalým krokem opustil tuto sluneční lázeň a vydal se do lesa. Zde vládl stín, jen místy narušený pronikajícími slunečními paprsky. Na prosluněných místech se země pomalu probouzela z ledového sevření.

Ještě bude nějaký čas trvat, než se uvolní docela a začne vydávat typickou, navlhle těžkou, jarní vůni. Zde v lese ještě vládl zimní chlad. Pomalou chůzí přišel na kraj lesa. Zde byl příslib jara patrnější. Nalité listové pupeny dávaly představu o probouzející se míze.

Jeho tichá a pomalá chůze byla odměněna pohledem na datla bušícího do odumřelé borovice, hejno sýkorek poletujících z větve na větev a na pár kosů, kteří prohrabávali spadané listí v honbě za potravou. Pod jedním keřem lísky zahlédl zaječí uši. Zajíc vycítil přítomnost vetřelce a přimáčkl se k zemi, aby mohl v případě nebezpečí co nejrychleji zmizet.
Podle směru a délky stínu osaměle stojícího dubu poznal, že se blíží poledne. Čas na přípravu oběda. Pohledem se rozloučil s prosluněným krajem lesa, zajícem pod keřem i s ptáky. Obrátil svůj krok k domovu. Na jeho cestě ho provázel přelet párku divokých husí a vysoko na obloze kroužícího dravého ptáka.