Zlatá rybka :)

Zlatá rybka

Kdyz jsem byla malá, rodiče se rozhodli, že mi koupí nafukovací rybku. Plavala jsem totiž dříve než jsem chodila, no chodila, skákala jsme jak žabka, vážně.
Ve vodě jsem se cítila jako doma, jsem totiž taky rybka , takže to dává smysl ne?
Problém nastal, když se rodiče pokusili vytáhnout rybku s krabice a s plastového obalu. Z nějakého důvodu jsem to neměla ráda, křičela jsme jako by mě na vidle brali, byla jsem vyděšená, v panice a jednoduše jsem vyváděla, jako by mi šlo o život. Nevím kdy to začalo, ani jak. Nicméně po tom co jsem dostala nejsilnější záchvat, rodiče usoudili, že bude lepší nepokračovat a nevystavovat mě ani sebe takovému stresopresu. Nemusím dodávat, že i pro rodiče to nebyla procházka růžovým sadem. Krom toho, že nafukovali rybku, s plným nasazením se mě jali uklidňovat jak jen to šlo.
Ano na konci celého procesu byli vyčerpaní jako voják v zákopu, který přežil nálet nepřátelského vojska.
Ani nevím jak jsem ten den usla, pravděpodobně vyčerpáním. Nepamatuji si co se dělo mezi koncem celé nafukovačkové akce a mým uložením do postele.
Spala jsem, jako by mě do vody hodili a probouzela jsem se s pocitem šimrání nečeho většího chlupatého a měkoučkého na svém obličeji.
Rodiče se rozhodli mi koupit alespoň plyšovou rybku. Asi jsem byla nešťastná s toho, že s tou nafukovací to nevyšlo, ale to jen hádám.
Byla jsem šťastná, nenafukovala se a nebyla s plastu, byla plyšová a měká a mohla jsem ji s sebou všude tahat, mám prostě nejskvělejší rodiče a o tom vůbec nepochybujte.
Když jsem přilítla s rybkou do kuchyně, rodiče se usmívali a byli šťastní, že se neoddávám panice ani žádné jiné záškodnické činnosti.
Když opadla euforie a já laskyplně svírala svou novou plyšovou rybičku v náruči, zdělili mi, že když budu sama sebou, rybka mi splní jedno jediné přání, né víc, že je kouzelná, ale jen pouze pokud budu sama sebou a že až to příjde tak to poznám.
Vůbec jsem nepochybovala, že by si vymýšleli, vždyť všechno je možné, ne?
Teď už jsem velká, rybku stále mám, několikrát pranou, schovanou na speciálním místě a pořát čekám na to, až budu sama sebou.
Přání už mám, nebude to nic o nekonečném počtu přání pro každého ani o světovém míru, přála bych si, aby nikdo v celém vesmíru nemusel nikdy hledat lásku. Nikdy.
A proč? Protože láska je odpověďí na všechno! :)

foceno mnou, v Českém Těšíně